Rozvádějíc předmět svůj nesmí theorie problemová opomenouti ještě jiné stránky, jež vysvítá z názvu úloha, záhada, problem, tedy něco neznámého, co luštitel teprvé nalézti má.
Kombinace v úloze obsažené jsou skryty; pravou jejich hodnotu sezná luštitel pouze tenkrát, když sám je objeví z dané látky — když sám úlohu rozluští. Zřejmo, že i v tomto ohledu přináležeti budou problemu jisté vlastnosti, jež nutno objasniti. Zvláštní povaha úlohy podmíněna jest třemi zcela různými směry. Problem jest výtvorem šachovým, dílem uměleckým, jest ve vlastním slovo smyslu úlohou, neboli záhadou.
Dle těchto tří hlavních směrů rozdělíme také látku, jež objasňuje theorie úloh šachových.
Úloha, jakožto výtvor šachový.
A. Obsah úlohy.
Obsahem úlohy jsou kombinace; jichžto skrývá hra šachová stále v hlubinách svých nevyčerpatelné množství. Kombinace jest myšlénkou a ideou úlohy, jest vůdcem i cílem skladateli, když utváří dle stávajících zákonů uměleckých ideu svou v problem. Obratův šachovýoh jest nezměrné množství a vystupují v podobách tak různých, že jest nemožno popsati je blíže několika slovy. Myšlénka úlohy jeví se luštiteli hned v jediném překvapujícím tahu, nebo v krásných matových sítích, jindy opět v zajímavé vícetahové kombinaci, obyčejně však ve vnitřní ladné souvislosti jednotlivýoh tahů a konečného výsledku.
Soustavný, úplně správný rozvrh a rozbor všeobecných ideí není možným; vysvítá to z povahy věci samé. Leč přece můžeme poukázati aspoň na některé základní, častěji so vyskytující motivy, které v rozličných spůsobech tvoří buď