sousedních a blízkých, třebas různojazyčných. Nejlepší poměrně z českoslovanských versí jest pohádka zapsaná M. Václavkem.[1] (Čv.)
Chudý hajný chytil na mohutném dubě ptáčka a živého ho přinesl domů. Druhý den šel hajný do práce, děti jeho pak šly do školy. Do hajnovny přišel žid kupující kůžičky, povšiml si ptáčka, vzal ho do ruky a četl nápis na pravém křídle »kdo mou hlavu sní, bude králem« a na levém křídle »kdo sní mé srdéčko, bude mí ti ráno pod hlavou dukáty.« Žid koupil nyní ptáčka za velké peníze od hajné, která neměla tušení o těchto nápisech, a prosil ji, aby mu ptáčka usmažila a připravila na stůl, až se vrátí ze své obchodní obchůzky. Žid ale dlouho nešel, hajná vydala se proto na kolčí do lesa, zanechavši ptáčka v troubě. Mezi tím vrátily se děti hajného ze školy, pocítily příjemnou vůni z trouby se šířící, a daly se do pečené. Jeden chlapec jménem Jozef snědl hlavu s krčkem, druhý Cyrill tělíčko se srdíčkem a sestřička jich snědla nožky. Žid zvěděv o tom, ukládal o život chlapcův. Podplatil drvoštěpa, aby chlapce hajného zabil, ale drvoštěp, kmotr těchto dětí, vyzradil úklady židovy hajnému: vyřezal proto psům jazyky a oči a takto žida oklamal, chlapci pak dali se do světa. Na křižovatce se chlapci rozešli, Jozef dal se na právo, Cyrill na levo. Cyrill přišel na nocleh do nějakého domu, a v něm zůstal až do svého 18. roku. Každé ráno nalézala se pod jeho poduškou hromádka dukátů. Když se vyvinul v krásného mládence, dal se do světa, a přišel konečné do města, jehož král měl dceru 7 centů těžkou. Za manželku dostane princezku rek, který má tolik zlata a stříbra, kolik ona váží.[2] Cyrill vrátil se nyní do domu, ve kterém vyrostl, naložil 9 beden dukátů a s těmi se vrátil ke králi. Matka princeznina domýšlela se, že zeť její něco asi snědl, že tak stále bohatne, a přemluvila proto dceru, aby jemu dala nějaký prostředek, aby zvracel. Cyrill skutečně vyblil ptačí srdéčko, královna je spolkla, ale přece nenalézala pod hlavou svou dukátů, ovšem také Cyrill jich více nevyspával, a byl vyhnán. Přišel do překrásné zahrady, i spatřil tam ovoce libě páchnoucí; sotva kousl do krásného, žluťoučkého jablka, stal se oslem; a když okusil ještě ovoce s jiné jabloně, narostly mu ještě rohy. Šel ještě dále po zahradě, okusil hrušky, po které mu spadly rohy, a pak jiné ještě hrušky, po které se stal opět člověkem. Nabrav všeho toho ovoce, vrátil se do města, kde žila jeho žena. Přestrojen prodával u kostela jablka a hrušky; princezna v kostele již nakousla obě jablka i okamžitě se proměnila v osla. Osel byl vyhnán a za jeho majitele se přihlásil prodavač ovoce. Mučil nyní velice osla, vozil jím stavivo v sousedním království; král mu to velice vytýkal, když pak blíže se mu díval do tváře, poznal v něm svého bratra Cyrilla. Jozef přišel na svých cestách, když se od bratra odloučil, do toho království, došel velké milosti královské, stal se ministrem, pak zetěm královým a konečně sám zasedl na trůn. Cyrill proměnil konečně osla opět v člověka, když byl před ním poklekl. – Pokaženo
