Stránka:Polívka - O srovnávacím studiu tradic lidových.djvu/4

Tato stránka byla zkontrolována

zima, poslal pop svou matku do zahrady, ať vleze na strom a zakuká. Sluha chtěl poznati vzácnou tu ranní kukačku, hodil po ní klackem a zabil ji — popovu matku. Pop se ženou odešli do kostela a uložili sluhovi, aby nakoupil masa a dával na dítě pozor. Nebylo nikde masa, zabil tedy sluha dítě a uvařil je popu k obědu. Když to poznal pop, dal se se ženou na útěk před sluhou. Dověděl se sluha o tomto úmysle pána svého, a položil se sám do kufru, který chtěli vzíti s sebou. Na cestě napadli je psi, pop nesl kufr na svých zádech, sluha z kufru volal na popa, aby ho hájil, že ho psi sežerou. Nechal pop kufr na cestě a šli dále. Když přišli na most, chtěli přenocovati, žena ať si lehne mezi ně, a sluha na kraj. Poznal ale sluha úklady popovy, když usnuli, lehl si mezi ně, a když pak v noci pop do něho strčil, strčil dále do ženy popovy, ta spadla do řeky a utopila se. Když to poznal ráno pop, vyzval sám sluhu, aby mu odřel kůži, ať aspoň nezůstane sám na živě.

Pohádka tato v přerozmanitých obměnách, variantech jest rozšířena po celém západě i východě. (Srv. poznámky R. Köhlerovy v Archiv f. slav. Phil. V, 24 a j. Em. Cosquin. Contes popul. de Lorraine II, 46 sl. II. Сумцовъ: Этюды о Пушкинħ seš. V, str. 50 sl.) Pojí všechny tyto verse hlavně podstata celé pohádky: kdo se rozzlobí, sluha či pán, tomu se odře kůže, vyřežou řemena ze zad, uřízne nos a j. Jednotlivé kousky, jež vyvádí chytrý sluha svému pánovi, jimiž se mu pomstí za své bratry a jimiž pána svého přivede do záhuby, jsou ve versích nad míru rozmanité ale i tytéž na západě ve versích francouzských, ve východních litevských, ruských, v orientálních. Srv. ku př. versi z Varaždina (Kres 1884, IV, str. 32 sl.): Pán poslal sluhu svého nejprve ovce pást, dal mu bochník a psa s sebou, ať se nají i psa nakrmí, ale večer ať přinese celý bochník. Pomohl si sluha, vykrojil ze spodu chléb a kůru nechal. Když sedali k večeři, chtělo dítě ven, to pak zůstávalo obyčejně tak dlouho venku, až všecko pojedli a sluhovi nezbylo nic. Ten ale věděl si pomoc, nevyvedl dítě než vyhodil je ven a vrátil se hned ke stolu. Šel pak jednou pán jeho z domu na hostinu, ať mu upraví cestu k onomu domu, ať mu upeče ovci a uvaří polívku z petružele a udělá, aby dítě jeho, které se nikdy nesmálo, přece se usmálo, a konečně ať mu na zpáteční cestu rozsvítí. Slíbil to sluha, ale nevěděl dlouho, jak to má udělati nejdříve, aby se dítě zasmálo; konečně je zabil, roztáhl mu ústa a postavil je na okno. Zabil pak všecky ovce, a z jich koží udělal pánu cestu až ke krčmě. Uvařil polívku, zabil psa — ten se právě jmenoval petružel — a dal ho do polívky. Aby konečně rozsvítil pánu na zpáteční cestu, zapálil stodolu. Pán i paní chtějí se ho zbaviti, a sice chtěli by ho utopiti. Scena jest nyní tatáž jako v uvedené versi bulharské. — Mnohé kousky sluhovy v té chrvatské pohádce nalézáme v četných jiných versích, ku př. v následující versi polské (St. Chełchowski, Powieści i opowiadania lud. z okolic Przasnysza I. str