námitek, než prosil ji jen, aby ho kousla jménem Alláhovým. Kousla ho zmije do ruky, a prorok pustil ji, aniž by ji byl způsobil zlo. Mohamed vyssál jed z rány, a vyplil jej na zemi. Z toho vzrostl tabák, tato podivuhodná rostlina, a tak má i hořkost jedu zmijina, i sladkost sliny prorokovy. Tato legenda jest podle všeho dosti rozšířena po mohamedanském světě, neboť byla nalezena také bulharská její verse v okrese Tulčanském[1].
Jinde v Bulharsku byla pověst o vzniku tabáku upravena se stanoviska protitureckého. Aspoň v Sofijském kraji byla zapsána taková verse[2]: Sázeli se jednou Mohamed a sv. Ilija, kdo jest z nich větří junák, kdo z nich více umí křičeti. Mohamed vylezl na velký strom, křičel, křičel co mohl, ale na Iliju dojmu neučinil. Potom zdvihl se Ilija až do oblak a rozkřičel se, až se země zachvěla a Mohamed se pos … Z toho lejna vznikl tabák. Turci z úcty ke svému světci řekli si, že třeba byliny té k něčemu užíti, začali ji sušiti a kouřiti. Proto maji Turci tabák za svatý a nejvíce ho požívají.
Habešští kněží[3] rozšířili tradici, že tabák vyrostl z hrobu Ariova, který má u Habešanů úlohu zlého ducha. Tabák přísně se zapovídal. Jinde zase jako na ostrově S. Vincentu věří, že zapovězené ovoce v ráji byl právě tabák, a jeho listy zakryli si Adam i Eva svou nahotu[4].
Ku podivu řídká jest pověst odvozující vznik tabáku ze samého čerta. Vypravuje se vlastně jen na Ukrajině, mimo versi nahoře uvedenou ježte následující[5]: Čerti dlouho, všemi možnými způsoby zkoušeli bohabojného mnicha, ale marně. Na konec zapálili dub před jeho poustevnou, myslíce, že ho tím vylákají ven, že totiž půjde hasit. Mnich zaklel čerta v tomto dubě, dub začal srůstati a čert byl v dubu tak roztlačen, až krev z něho vytekla. Aby krev tato nepropadla, začali pohrabáči rozhrnovati list na dvě strany. Tak vyrostla tam bujná, listnatá tráva. Přicházejí páni, trhají listí, a to zdá se jim býti tak libovonným. Tak začali je rozkrajovati, kouřiti, šňupati. Nevyrostl tu tabák všude jednaký, tam lehký a tam silnější, horší »kořínci«, »marchotka«, »lystatyj«. Jelikož tedy tabák vzešel z krve čertovy, nehodí se kouřiti.
Rušti starověrci, filiponi, usedlí ve východním Prusku[6], kladou vznik
