Stránka:Polívka - Lidové pověsti o původu tabáku.djvu/5

Tato stránka nebyla zkontrolována

námitek, než prosil ji jen, aby ho kousla jménem Alláhovým. Kousla ho zmije do ruky, a prorok pustil ji, aniž by ji byl způsobil zlo. Mohamed vyssál jed z rány, a vyplil jej na zemi. Z toho vzrostl tabák, tato podivuhodná rostlina, a tak má i hořkost jedu zmijina, i sladkost sliny prorokovy. Tato legenda jest podle všeho dosti rozšířena po mohamedanském světě, neboť byla nalezena také bulharská její verse v okrese Tulčanském[1].

Jinde v Bulharsku byla pověst o vzniku tabáku upravena se stanoviska protitureckého. Aspoň v Sofijském kraji byla zapsána taková verse[2]: Sázeli se jednou Mohamed a sv. Ilija, kdo jest z nich větří junák, kdo z nich více umí křičeti. Mohamed vylezl na velký strom, křičel, křičel co mohl, ale na Iliju dojmu neučinil. Potom zdvihl se Ilija až do oblak a rozkřičel se, až se země zachvěla a Mohamed se pos … Z toho lejna vznikl tabák. Turci z úcty ke svému světci řekli si, že třeba byliny té k něčemu užíti, začali ji sušiti a kouřiti. Proto maji Turci tabák za svatý a nejvíce ho požívají.

Habešští kněží[3] rozšířili tradici, že tabák vyrostl z hrobu Ariova, který má u Habešanů úlohu zlého ducha. Tabák přísně se zapovídal. Jinde zase jako na ostrově S. Vincentu věří, že zapovězené ovoce v ráji byl právě tabák, a jeho listy zakryli si Adam i Eva svou nahotu[4].

Ku podivu řídká jest pověst odvozující vznik tabáku ze samého čerta. Vypravuje se vlastně jen na Ukrajině, mimo versi nahoře uvedenou ježte následující[5]: Čerti dlouho, všemi možnými způsoby zkoušeli bohabojného mnicha, ale marně. Na konec zapálili dub před jeho poustevnou, myslíce, že ho tím vylákají ven, že totiž půjde hasit. Mnich zaklel čerta v tomto dubě, dub začal srůstati a čert byl v dubu tak roztlačen, až krev z něho vytekla. Aby krev tato nepropadla, začali pohrabáči rozhrnovati list na dvě strany. Tak vyrostla tam bujná, listnatá tráva. Přicházejí páni, trhají listí, a to zdá se jim býti tak libovonným. Tak začali je rozkrajovati, kouřiti, šňupati. Nevyrostl tu tabák všude jednaký, tam lehký a tam silnější, horší »kořínci«, »marchotka«, »lystatyj«. Jelikož tedy tabák vzešel z krve čertovy, nehodí se kouřiti.

Rušti starověrci, filiponi, usedlí ve východním Prusku[6], kladou vznik

  1. Сборникъ за народни умотворения II. одд. 3, str. 166.
  2. Ib. VII, одд. 3, str. 138.
  3. Revue des trad. popul. III, 484.
  4. Ib. 484.
  5. Б. Гринченко Этнограф. Матеріалы III, str. 11 č. 17.
  6. Oskar Dähnhardt Natursagen I. 55.