gub)[1]. Patrně jen pověst na třetím místě připomenutá souviseí s naší knižnou legendou. Podobná verse byla zapsána pokud vím pouze v Terské oblasti[2]: Dívku shřešivší zabili, a zakopali daleko od vesnice u cesty, neboť byla toho nehodna, aby byla pochována na svatém poli. Po čase vyrostla tu bylina širokolistá. Pocestnému vnukl čert, aby list s té byliny utrhl, stočil, zapálil. Našel v tom zalíbení a chtěl bylinu vytrhnouti. Začal rýti, ryl, ryl, až viděl, že kořen byliny vycházel zrovna »изъ с. . . ля«. »Tak hle odkud jest tato prašivá bylina.«
Poněkud příbuzná jest legenda zapsaná v Homelskóm okr. Mohylevské gub[3]. Dívka brávala к sobě do postele psa, až ním shřešila a porodila štěně. Otec ji zabil a zakopal. Na hrobě vyrostl za nějaký čas tabák. Dívali se lidé, jaká to je bylina, odkud jdou její kořeny, kopali a poznali, že kořen jde »чаразъ тютьку цъ самаго пуза дѣвки тыя« (skrze štěně ze samého břicha této dívky). A tak pojmenovali bylinu tjutjun. Jest to očividně etymologická povídka, a patrně byla za tím účelem etymologisačním přepracována známá látka knižná.
Mimo to rozšířeny jsou různé pověsti o původu tabáku. V jedněch vyrostl tabák z těla Jidášova. Tak vypravuje legenda východohaličská[4]: Jidáš oběsil se a visel, až se provaz přetrhl. Tělo spadlo na zemi a shnilo tak, že od toho pták letící nad ním spadl a zahynul. Na tom těle vyrostl tabák. Legenda ta ví dokonce, kde vyrostly různé druhy tabáku: »Kruhlan« na tváři, silnější »margotka« na břiše, a neostřejší »kolozdra« na zadnici. V litevské[5] versi byl původ tabáku spojen ještě s čertem: Když puklo tělo oběšeného Jidáše a vypadla střeva, litoval čert, že by taková zloba měla vymizeti ze světa, a proto vysel střeva se vší jeho zlobou po zemi. Z nich vyrostl tabák bylina se vší hořkostí a špatností, jako byl Jidáš. Připojena ona mravoučná tendence, která jest vlastní ruské legendě: kdo užívá tabáku, dostane jakoby špatného ducha Jidášova; kdo jej semletý cpe do nosu, zahání tím svatého ducha, kterého bůh nám vdechl nosem. Jest to proto velký hřích kouřiti z dýmky aneb šňupati.
Ještě v Bosně[6] jest známa tako legenda, leč v podání mnohem prostším
- ↑ С. Максимовъ Нечистая, невѣдомая и крестная сила str. 9.
- ↑ Г. Малявкинъ Станица Червленая Кизлярскаго Отдѣла Терской области Этнограф. Обозрѣніе X, str. 68, č. 4.
- ↑ Е. Романовъ Бѣлорусскій Сбориикъ IV, str. 23 č. 19.
- ↑ Володимир Гнатюк Галицько-руські народнї Леґенди II (Етн. Збірн. ХIII). str. 288 č. 415.
- ↑ С. Jurkschat Litauische Märchen und Erzählungen str. 50 č. 15.
- ↑ Босаиска Вила VIII (1893), str. 174.
