Všechny děti, které toho času chodily do oné školy, vzpomínají ještě dnes na ta vyražení, která jim způsobili hoši staré čarodějnice.
Nemohu vypočítat všecky takové kratochvíle, neboť se na to už nepamatuji. Dám vám pouze k lepšímu onu příhodu s diktátem, jestli jste o tom neslyšeli, tak dávejte pozor.
Naše slečna učitelka napsala na tabuli úlohu pod názvem „Vyjděme si na procházku“.
„Je krásně, vyjděme si na procházku do blízkého lesa. Ptáčkové tam libě pějí. Potůček bublá. Matinka nám dá s sebou džbán a my budeme sbírat jahody. Také tam rostou květinky a my si uvijeme věneček.“
Učitelka napsala diktát a děti měly s tabule opisovat. Když dopsala, sedla si ke stolu a dívala se do třídy.
Najednou vidí, že děti nepíší, ale vyvalují oči a pak spustily veliký pokřik, Nevěděla, co se děje, ale když celá třída ukazovala prstem na tabuli, obrátila se a s úžasem uviděla, co se stalo.
Na tabuli na místě slova „les“ vyrostl smrček a místo slova „ptáčkové“ uviděla jednoho kosa a jednoho stehlíka, kteří zpívali z plna hrdla. Místo slova „potůček“ vytékal z tabule pramének čisté vody a zurčel jako skutečný lesní potůček. Tabule se zapestřila různými květinami, které se samy od sebe svinuly ve věneček.
To se rozumí, že byl ve třídě poprask a z učení té hodiny nebylo nic. Slečna učitelka běžela pro pana řídícího, aby se šel
