vení klášterní pusté, téměř v suť a rumy obrácené, a řeholnice několik let až do 1625 musely za pevnými hradbami zámku Pernšteina útočiště hledati, jichžto držitelé byli již r. 1510 od krále k ochraně kláštera Tišnovského zavázáni. Této ochrany opětně používaly jeptišky, když r. 1642 Švédové klášter přepadli a vydrancovali. O sto let později 1742 zakusil klášter podobného neštěstí od Prušákův, kteříž také vše co mohli odnesli. Po pruských válkách konečně zotavil se tento duchovní ústav, a jeho stavby v tu podobu byly přivedeny, v jaké se až dotud zachovaly. Proboštství obnoveno jest sice již r. 1732, konvent ale teprv r. 1749, později stavěny jsou nynější skvostné oltáře v kostele. Tu přišel rozkaz cís. Josefa II., že tento duchovní ústav přestati má, a na den sv. Josefa 19. března 1782 přijel královský komissař, baron Jan Ausperský, a oznámil pannám vůli císařovu. Tehdáž bylo kromě abatyše 45 panen řeholních, 7 sester laických a 3 novicky v klášteře. Abatyše Sapiencia Lojkovna z Netky, v Krchlebích v Čechách r. 1766 zvolená, odebrala se do svého rodiště Týnce v Čechách a v témže roce tam hořem zemřela. Všechno jmění movité i nemovité bylo sepsáno a odhádáno; panství Tišnovské pak dostal v dědičný nájem r. 1789 Vilém baron Mundi, kterýž je pak r. 1799 i koupil. Jeho syn Jan prodal je 1821 baronovi Bedřichovi Schellovi z Wittinghofu, po jehož smrti jím nyní vládne vdova jeho, baronka Ludvika z Wittinghofu.
Duchovní správa bývalého klášterního chrámu odevzdána jest lokalnímu knězi, bývalé proboštství proměněno jest v sídlo panské, konvent obrácen na fabriky.
Kostel jest vystavěn do podoby kříže; v délce má 186' a v největší šířce 72'. Hlavní loď pokryta jest křidlicí, pobočné lodi a kaple šindelem. Nad kostelem strmí dvě věže; jedna na střeše, kde příční ramena kříže k hlavní lodi přitýkají (podle starého spůsobu řádu Cisterckého), není však dostavěna; část dohotovená pobita jest měděnými plochami, nahoře však má jednoduchou šindelovou stříšku bez kříže. V ní jsou čtyry zvony, kteréž svolávají melancholickým souhlasem věřící k službám božím. Druhá, zcela dostavěná věž jest menší, stojí v průčelí chrámu stranou po levé ruce, a jsou v ní hodiny. Báň má obyčejnou cibulovitou. Třidceti malými okny vniká polosvětlo do posvátných prostor chrámových; jen v prosbyteriu jest několik delších oken gotických.
Z pěti oltářův, na kteréž Tišnovská hora Květnice svůj červený a modrý mramor poskytla, nejkrásnější jest velký oltář. Ovšem prý znatel stavby chrámové s nechutí pozoruje, že k slohu gotickému, v jakovém tento chrám vystavěn, oltáře ani se nehodí, tím méně prý líčení sloupů zelené a omítka na nich. To mělo ovšem zůstati, jak to bylo z červeného vápence vytesáno. Ale stalo se! Než oltáře pro své bohaté rococo a své skvostné ozdoby vábí oko a srdce každého, zvláště koho ta neshoda ve slohu neuráží. Navštěvovatel chrámu vešed hlavním portálem do něho překvapen hned na velký oltář zraky své upne. Tu jest sama skvostnost a přepych posvátný; tu může se zvolati: Sláva i nádhera ve svatyni Jeho! (Žalm 96.) Tu viděti a poznati, že se nehledělo na krejcar ani na tisíc. Neboť tento oltář bez mramoru (jejž si vzaly panny ze své Květnice) stál 30.000 zl. Veliký obraz představující Nanebevzetí Panny Marie (pod kterým titulem chrám posvěcen jest) malován byl od výtečného Maulbertsche. Po obou stranách prostranného a přívětivého presbyteria stojí ještě stally (sedadla) panen z nejlepšího dubového dřeva uměle řezané. V rozích stojí vedle nich příčkou mramorové oltáře sv. Jana Nep. (jejž Jesuita Raab maloval mezi sochami sv. Ludmily a Václava) a sv. Jana Křtitele. Pak jsou dvě příbočné kaple, a nad nimi oratoria. Kazatelna při prvním pilíři vlevo jest dílo neméně výtečné a bohaté, taktéž i varhany, z nichž ale mnoho píšťal pobráno. Po stěnách chrámových visí výtečné obrazy Jesuity Raaba, představující výjevy ze života Spasitelova, ježto byly krátce před zrušením kláštera ze zrušené jesuitské kolleje Kutnohorské koupeny.
O bývalém klášterním stavení zmiňuje se ctih. kn. Bílý následujícím spůsobem: V kobkách posvátných, ve kterých ještě nedávno zbožné jeptišky tiše kráčely, jest nyní velmi živo, a hemží se lidstvo sloužící nové bohyni — průmyslu a výdělku. Jsou tu v klášteře dvě fabriky, cukrárna a barevna. A však červeným barvením krajina se nestává na duchu veselejší, aniž cukrem stav pospolitý sladším a příjemnějším. Divný to věru dojem činí, viděti tu v těch středověkých prostorách točiti se kola strojů novověkých, to hemžení a běhání, ty začazené a umouněné tváře, kteréž někdy i den sváteční v puchu a vzduchu řepovém a mořenovém stráviti musejí, číhajíce u rozpálené výhně, zapomínajíce, čeho ona jest obrazem těm, co za výdělek prodávají spasení duší, viděti tyto lidské stroje okolo těch bezživých strojů; — ale zvláště bolestný cit zmocní se člověka a slza rmutná vyroní se po líci, když vkročí do chodby křížové, do čtverhranu běžící a na pilířích čistě gotického a bohatého slohu spočívající. Jest to dílo posud dosti zachovalé; malby jsou ovšem zalíčeny, dlažba spodiem (černidlem z napražených kostí, kterým se cukr čistí) zasypána, tak že se musí broditi a začerniti, kdo přes ty náspy spodiové do onoho překrásného sloupení překročiti chce. Nynější majetnice statku Tišnovského slíbila na žádost moravského konservatora, důst. hraběte Bedřicha Sylva Tarouccy, tuto křížovou chodbu oduzavříti a vzdáliti od ní práce a účely všední ji hubící, i jest tedy naděje, že tato vzácná stavitelská památka zachována bude. V zahradě stával někdy krásný zahradní salon, v němž bylo vyobrazení klášterův řádu Cisterckého v Moravě a v Čechách; byl ale docela rozbořen. Zahrada veliká, ale valně zpustlá; nad vchodem do ní zlatými písmenami v oku božím v pozdních časích kláštera dán jest nápis: „Gott sieht Alles!“
