sv. Jana stojí psáno: Noli flere. Vicit leo de tribu Juda (Apoc. 5. 5.[red 1] Genea. 49. 9.[red 2]) Památno, že je to v Moravě unicum. Také mohou znamenati nosiče a strážce svatyně (Ezech. 1. 10[red 3]).
Pan Trapp se zcela dobře domýšlí, že dříve před celým portálem snad ještě nějaká kobka čili předsíň bývala. Jindřich Otte ve svém výše podotknutém díle píše na str. 18: „Prostora mezi věžemi (při gotických kostelích) tvoří kostelní předsíň původně pro kajicníky určenou; zhusta bývá ale zvláštní předsíň ku kostelům přistavěna a sice k západní, severní neb jiné straně. Tato předsíň nazývá se často rájem (Paradies), a bývala kamennými obrazy Adama a Evy ozdobena, ana se zde někdy zvláštní památka dědičného hříchu držívala.“ V takovýchto předsíních stávali tedy kajicníci, velicí hříšníci, jižto do kostela nesměli, každého do chrámu vstupujícího o přímluvu prosíce; později v té síňce jako posud žebráci sedávati počali o almužnu prosíce, odkud jí u nás posud žebračna říkají. Takováto předsíň i zde v Tišnově bývala.
Svědectví nade všechnu pochybnost vyneslejší o věci té nalezl jsem, když jsem minulého roku v srpnu starý chrám bývalých Benediktinův v Třebíči navštívil, kterýž jsem i pro „Moravana na rok 1857“ popsal. Tam se šlo z kláštera trojím vchodem po schodech dolů do chrámu; ale tu jenom bratřím řeholním dovoleno bylo, do svatyně vstupovati; pro lid byl vstup od severní strany. Tu vedla cesta k malé předsíni zakryté nad několika sloupky gotického slohu. Velebně ve smělém oblouku vypínal se nad tím „rájem“ portál, výtečné to dílo slohu gotického. Portál tento není tak do zdi zahlouben, jako náš portál Tišnovský, avšak to musím jistiti, že jest rovně tak krásný jako Tišnovský. Domnívám se, an chrám tento jest ve slohu čistě romanském (r. 1109.) od Benediktinův stavěn, portál pak dílo nejkrásnější gotiky, že tudiž musel tento později přistavěn býti.
Učinilo to zvláštní dojem na mne, když vkročiv do příbytku zdejšího ctih. duchovního pastýře na zámku (jak se nyní říká), uzřel jsem co jednu stěnu sednice jeho jednu hořejší čtvrt onoho ohromného portálu. Druhou čtvrt má vedle v komoře místo stěny, a ostatní dvě čtvrti jsou v přízemí. Za času císaře Josefa, kterýž jest původce lokálek, i zde kněz usazen jest na zámku. Ale kde vzíti proň příbytku? I vystavěno mu obydlí v „ráji“ a z „ráje“. Sloupení vyplněno cihlami (jak to ze zadu posud viděti) a s chutí stavěno. Ale není to ani pohled ani byt rajský, nýbrž šeredná chýše, která krásné památné dílo našich předkův zaclání. Věru, takové řádění nelze pochopiti; znatel, který miluje církev a umění, v duchu nad tím zpláče. Ostatně musím vyznati, že jsem cosi podobného nespatřil v Moravě leč v Třebíči. Nelze mi vypsati krásu a velebnost stavby Třebičského chrámu. Věru by za to stálo, aby někdo v „Památkách“ podal vykreslení nejznamenitějších částí jeho, ku př. apsidy, v které velký oltář stojí, s jejími okny a kolem sloupky v zeď vtesanými, pak překrásné krypty pod presbyteriem, kteráž zvláštní chrám tvoří a j. Darmo bychom cosi podobného hledali po celé říši Rakouské, co v Třebíči viděti můžeme . . . .
Dotud vys. vážený dopisovatel náš. My opakujíce s ním toto ku konci pronešené přání stranu chrámu Třebičského vyslovujeme ještě i druhé: Kýžby se vysoce zasloužilému konservatoru Moravskému, důst. knězi hrab. Bedř. Sylva-Tarouccovi a c. k. centrální kommissí pro zachování stavitelských památek podařilo dovesti, aby tak šeredně zastavený krásný portál gotický v Třebíči nehodné své záclony zprostěn byl, aby zase v původní své kráse nám se objeviti mohl! Red.
