Svadba.
 |
Nevěsta, svadba.
Dívce, která dna od nádobí neumývá, svadba se zkazí, ženich ji z námluv uteče.
Když na nevěstu o svadbě prší, říká se, že tuze vyškrabovala hrnce a ráda škrabánky, vypustit jídala; prší jí ale štěstí.
Nechce-li nevěsta býti poddanou v manželství, má u oltáře ženichovi šlápnout na botu a chce-li býti ona hlavou v domácnosti, má se příčiniti, by ona ženicha dřív spatřila, než on ji. Proto jí ženy namlouvají, by vylezla na húru a čekala, až pro ni pojede, aby ho tak dříve spatřila, než on ji.
Nevěsta nemá míti nové botky ku svadbě, proto že po svadbě tak dlouho blázní a běhá po muzikách, až ty botky roztrhá.
Jak se pozná, je-li žena těhotná? Vezou-li koně ženu těhotnou, zapotí se a pění se jim u hub.
Doma-li, doma-li domečka tohoto pán,
vejděte, vejděte na ohvílečku neb na slovíčko k nám,
vejděte, vejděte, prosím Vás, nenechte nás
tak dlouho státi, Vašeho dvorečka šlapati,
abyste neměli příčinu ráno navážeti.
Vejděte, vejděte brzyčko, sníží se sluníčko,
sluníčko se sníží, k večeru se blíží.
Věřím pak, slovutný pane, že nám za zlé míti nebudete, že jsme tak všetečně do Vašeho příbytku vstoupili, ne tak všetečně, jak z příčiny této: Umínil si tento poctivý mládenec N. N. svůj stav mládenecký proměniti a v stav manželský vstoupiti.
Zádal on Boha Všemohoucího, aby jej vyslyšeti a jeho úmysl obrátiti ráčil k této ctné a šlechetné pannně N. N. On pak s ní
