Stránka:Meir Ezofovič.djvu/98

Tato stránka byla zkontrolována

Isáka Todra, onen Reb Nochim, jenž byl s Heršem Ezofovičem bojoval o ideu, byl jistého času učněm Bešta, zakladatele divné té sekty, vídal ho často, a — ač úplně se s ním nespojil — vnesl do obce mnoho jejích prvků základních.

Hlavními těmi prvky jsou: neomezená úcta prokazovaná Kabale, skoro modlářské velebení cadykův a nábožná, hluboká, nezlomná ošklivost z Edomitů — cizích národův a náuk jejich.

Prvky tyto se množily a vždy více se rozrůstaly za správy Borucha, syna Nochimova, a jeho vnuk Isák uvázal se v důstojenství, jež předkové jeho byli drželi, v době nejširšího jejich rozkvětu.

Náboženství obyvatelstva šibovského nebylo tedy mosaismem, ani talmudismem, aniž chassidismem, nýbrž chaotickou směsí všeho toho, směsí, jež panujíc na několikráte deset mil kolem Šibova, měla nejvyšší svůj výraz v osobě rabína šibovského.

Rabbi Isák měl tmavé čelo, celé zorané hlubokými brázdami, které na něm vznikly, kdy muž ten myslí usilovnou jal se pronikati tajnosti nebe i země pomoci náležitého skládání liter, jimiž se píší jména boha i andělů. Ve svých očích, černých jak uhel, měl také blesky zasmušilosti aneb vytržení, které se rozněcovaly zpomínkou na nesmírné hrůzy a nevyrovnatelné rozkoše světa nadpřirozeného. Záda jeho byla shrbena nachylováním se nad knihy, ruce se mu třásly ustavičným pohnutím mysli bojující s vidinami, tělo měl vyzáblé a líce hluboko vpadlé od muk duševních a útrap fysických.

Coelibat, půst a bezsenné noci byly vyznačeny na tmavém zevnějšku toho člověka, to vše spolu s mystickou ekstasí, tajemnou hrůzou a nenávistí, jež nezná odpuštění, ku všemu, co žilo, věřilo, toužilo jinak nežli on.