Stránka:Meir Ezofovič.djvu/316

Tato stránka byla zkontrolována

„Odpouštím všem, kteříž mne zarmoutili.“ Mar Zutra byl člověk veliký.“

„Zapomeneš-li, Israeli, přiblížíš se k těm plamenům, jež nazýváš cizími, ač náležejí všem národům. Cizí ty plameny, od nichž utíkáš v tvrdošijném pamatování svém, rozněcuje rukou svou Sar-ha-Olam, anděl poznání, jenž jest andělem nad anděly a knížetem světa. Svatá jest náuka náboženská; ale kdo stvořil také jiné náuky, ne-li Ten, v němž jest obsažena dokonalosť poznání? — Chutné jest jablko rajské; leč není-li nám třeba požívati také plodů jiných? „Přijde čas, kdy celý svět bude pln vědy, jako propasť mořská plna jest vody!“ Tak pravil mudřec tvůj, jejž prokleli mudrci tvoji. Jak ten mudřec se nazýval? Mojžíš Maimonides; byltě skutečným prorokem, jenž „neměl očí v týle, leč v předu,“ a nepatřil na to, co bylo, leč na to, co bude, a poháněl národ svůj k cizím plamenům, věda, že přijde čas, kdy ten, jenž neužije těch plamenů, klesne v prach a bláto, a jméno jeho bude všem národům v posměchu a opovržení… On byl druhým Mojžíšem,… byl mistrem mým, od něhož přešly ve mne všecky radosti a bolesti mé…“

Tu čtoucí položil na stůl ruce, jež držely sežloutlé archy, a pozdvihnuv tváře s výrazem nevýslovného nadšení, opakoval:

„On byl mistrem mým, od něhož přešly ve mne všecky radosti a bolesti mé…“

Divná věc! Mistr předka zemřelého před třemi sty lety byl ještě mistrem mladého potomka posud žijícího! Z jednoho zřídla splynuly na oba bolesti a radosti jejich! On roznítil v obou srdcích tu heroickou a mučenickou lásku, nejvyšší ze všech lásek pozemských: lásku k idei. Jen že potomek, čta slova předkova, slova, kteráž rozptylovala a osvěcovala všecky posavadní pochybnosti a nejistoty jeho, cítil pouze radosť. V té chvíli nebylo ani sledu smutku anebo