Stránka:Meir Ezofovič.djvu/128

Tato stránka byla zkontrolována

se učencem, a vrátiv se, postavím se proti velkému rabínovi a budu věděti, kterak bych mu ukázal, že jest malý… Nyní…“

Saul nedovolil, aby mluvil dále.

„Šaaaa!“ zvolal.

Pouhá zmínka, že by vnuk jeho kdysi pustil se v boj s velkým rabínem, naplnila ho strachem.

Ale Meir se vztýčil, a s rozpáleným čelem, se slzami v očích mluvil dále:

Zejde! připomeň si historii Rabbiho Eliezera. Kdy byl mlád, otec ho nechtěl pustiti do světa; oral tedy zemi a patřil na tmavé lesy, jež mu zasláněly svět, a zvědavosť i tesknota hryzly srdce jeho, jako nyní hryzou srdce mé… A on nesnesl toho trápení, nýbrž utekl… Utekl do Jerusalema. A vrátiv se po letech, přišel k velkému mudrci, proslulému tehdy v celém světě, a řekl jemu: Budiž mistrem mým, a já budu tvým učenníkem! Stalo se, jak řekl. A otec jeho Hyrkanos, přišed za několik let do Jerusalema, uzřel krásného jinocha, jenž na velkém náměstí s výše velmi moudře mluvil k lidu, a lid ho poslouchal. Duše jeho rozplývala se jako med sladkostí velikou, všecky hlavy chýlily se nízko před jinochem, a lid volal: Hle, mistr náš! Hyrkanos podivil se velmi moudrým slovům toho, jenž stál ve výši, a velké lásce, kteroužto všechen lid jemu projevoval. I tázal se člověka, vedle něhož stál: Jak se nazývá ten mládenec, jenž stojí ve výši, a kde bydlí otec jeho? Neboť chci jíti a pokloniti se tomu, jenž zplodil syna takového. — A člověk, jehož takto se otázal, odpověděl: Mládenec ten se jmenuje Eliezer, hvězda nad hlavou Israele, a otec jeho slove Hyrkanos. Slyše to Hyrkanos, křiknul hlasem velikým, běžel ku mládenci a rozevřel před ním ramena svá. I byla tehdy velká radosť v srdcích otce i syna jeho, a všechen lid velebil Hyrkana za to, že zplodil syna takového…“