uklízela a vařila snídaně a svačiny. Chaloupka byl malý, drobný človíček, se slabounkým vousem pod nosem a na hradě; jehož zevnějšek byl takřka obraZem zakrnělého vývoje v továrnlm vzduchu. Avansoval na vařiče postupně od kluka od pánvi. Ředitel mu podnes říkal ›Lojzíku« a ›tyc, ale přál mu Byl by jej snad udělal vařiéem, i kdyby si byl Chaloupka Terezku nevzal, ale tak byla dvojí příčina k přízni, neboť Terezka byla panu řediteli víc než věrnou a spolehlivou služebnou, což ostatně nebylo nikomu žádným tajemstvím a nikým nebylo vykládáno ani ve zlé, a to z té pl'jíčiny, že paní ředitelová byla skoro Stále churava a že sama s poměrem švého chotě k- vařičové še jaksi spiátelila, říkajíc důvěrně :A »Je mi milejší, když má jen tu, než kdyby měl každou chvíli i jinou. A Terina je ěistotná a starostlivá. ženská. Vzit mu ji, bylo by hůř. Takhle vim, na čem jsem. A poněvadž on ví, že já tojaksi mlčky připouštím, je pln šetrnosti a laskavosti. Kdybych byla zdravá, byla by jiná. věc, ale takhle — musí byt člověk rád, že to není horší a v dražší.«
Tato poslední okolnost padala u šetrné paní ředitelové neméně na váhu než Terezčina stálá služebná pokomost. Nepohoršlivost pak celého toho poměru byla na konec dovršena ještě tim, že Chaloupka byl při všem spokojen a šťasten. Vypadal vedle své statné
