Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/89

Tato stránka byla ověřena
— 72 —


já to mám, za nečestné, a není pro mne jiného úsudku. — A jak bylo s těmi tak zvanými láskami, s těmi slečinkami, s nimiž chodil večer kolem obory, ať to byly již hraběnčiny komorné, nebo dcerky panských úředníků a zřízenců, nebo někde děvče z mlýna neb živnosti? — Nelhal žádné, nesliboval? nesklamal, neopustil pak? — Co slz asi způsobilo jeho »umění žíti«, a co snad i zmaru! Vynucovat si požitek svou mocí, je nečestné, a dovolovat, dopřávat si ho za cenu bolesti neb hanby bližního, je přímo zločinné…

Řekne se: ‚jen ne tragické brejle na všechno‘, jen ne loket puritánství! Je třeba shovívavosti, zamhouřit oko, počítat s poměry, s lidskou křehkostí, uvážit, že jiní jsou ještě horší. Dojista! Ale i při shovívavosti je přece třeba zaujmouti nějaké stanovisko aspoň v tom, je-li takový život hříšný, nesvědomitý, neb je-li omluvitelný, přípustný. Avšak tu právě je vidět takové podivné kompromissy ve společnosti. Nejen zdejší, ale všude. Řekne se buď: ‚prosím vás, jsou takoví všichni!‘ aneb ‚není to v pořádku, jistě ne,‘ ale při tom jej vítají, ruku mu tisknou, přízeň i přátelství jeho vyhledávají… A konečně i já sám — k nim patřím… Jsou to takové společenské ústupky, lži a pokrytectví, zakuklené v plášti zdvořilosti, taktu, konvence… Ale jmenovitě pohodlí! Chci mít svatý pokoj, jen nic rozrývat, jen se ničeho nedotýkat! Dotkneš