býlo na celý román", a v jeho ..kapitolách by byly bývalý zastoupený kypré dévečký z p'a'ną ských dvorův i umdlelé dámy ,s devítipaprsk'o-. vými korunkami nad monogramý svého prádla.
»Kam teď jdete ?« ptal se doktor,
»Zas domů. Byl jsem na nádraží,« usmál se adjunkt. »Má nám přijít uhlí.«
Teď i doktor se usmál. Věděl, že nešlo tak o uhlí, jako 0 ranní pozdrav lákavé sestře nového pana přednosty.
»A co dělá slečna Berta ?« zeptal se proto primo.
»Má taký s tím uhlím starosti,« smál se adjunkt, jenž již dávno vyrost' ze všeho upejpáni a skrýváni milostných pletek.
Ostatně slečna Berta, jak doktor věděl, nebyla z těch panenských netykavek, které zavírají svůj květ i jen při zašeptnutí volnějšího slova. Plně rozvité její půvabý obletovato již asi mnoho motýlů, a hádalo se, že zažila již nejen mnoho vitězství, ale i porážek, a že Nedoseky jsou vlastně jen novým revirem její výbojnosti. S jistotou se vědělo sice jen, že bývala v Praze gouvernantkou v domě bohatého velkoobchodníka, ale již ta okolnost stačila k rozmanitým kombinacim, které vyvijely se z otázek, proč opustila své misto, proč nehledala nové, proč šla za svobodným bratrem, který jí může býti sice dobrým zastancem, ale u něhož přece postrádá ochrany gardedámy.
