Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/84

Tato stránka nebyla zkontrolována
― 67 ―


vtipu. A u syna bude taky tak. Z'druhé třídy měšťanské školy jej vzal domů. Vyučil jej nanejvýš tomu, co sám umí, -a na ,tom zůstane. Přibude pomocník, ale pokroku, rozvoje tu nebude …

A z dcery si udělali děvečku. Škoda toho čipemého děvčetel Zdá se mít touhy po něčem lepším. Mluví sic o tom, že ji posle na rok do A Prahy sloužit, aby se něčemu pñučila, ale v tom se zraěí právě' ta jejich hamonivost. Sami nic neobětovat na ni, chceš-li něco vidět; seznat, jdi sloužit! Taky nedostatek hrdosti a ctížádosti je v tom. Kus zvyklosti tomu nízkému, kus otrocké povahy!

Pěkná čtyřhranná náves s kostelem na západnt straně byla téměř liduprázdna. Jen zde onde spěchala k řezníku neb od řeznlka žena nebo služka nějaká, vysoko přidrzujlc sukně a pozorně překračujíc nebo přeskakujíc kalužiny.

Děti byly jiz ve škole, a ranní mše odsloužena. Vrata i dvéře statků po levé straně návsi byly zavřeny, a pouze hrčení řezactho stroje a nárazy sekery do dřeva prozrazovaly, že je 'za nimi život a práce. Po pravé straně, po niz doktorkráčel, byla rozmanitější a pev střejsí stavení, taškami i šindelem krytá, v každémlvskoro krámek nebo dílna. I dvě hospody tu byly a větší strojlrna na hospodářské přístroje, za kostelem pak skola a fara. Za všemi těmito staveními byly buď zahrádky neb aspoň