Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/81

Tato stránka nebyla zkontrolována
― 64 ―


Paní Jakoubková, zena vyhublá. hledá, utahaná, v odřené flanelové jupce a sukni, hlavu ve vlnáném šátku, jehoz clpy za týlem pevně svázány byly, slála- vedle loze a upracovanýma svýma rukama nerovnávala nemocnému. slehlé polštáře.

Z odpovědí na otázky doktorovy vyšlo na jevo, že hoch předevčírem odpoledne ve sklepě stáčel petrolej do plechových nádob a bůhví prý, jestli se tam nastudil, nebo těmi nádobamí se nějak strh“, jak je nesl nahoru – hned večer si začal naříkat – zima ho popadla a roztřásalą na stranách ho píchalo, a jen a jen do postele.

»Myslila jsem, že se ňák polámal, a tak jsem ho namazala, ale ráno místo líp bylo hůř. Už byl celej rozpálenej a jazyk jako prkno,« vykládnla Jakoubkuvá.

»A proč pak jste tedy neposlula hned včera?« ptal se doktor.

»Inu, přece jsme myslilí, že to poleví, ale nie naplat. Dnes ráno jsme museli poslat.«

»Hoch je slabý, nemáte ho huát do takových praci!«

»I to on se žene sám, my ho nenutíme. Ale on radsi ve sklepě než v kramě.«

»Nemáte to připustíL- mluvil doktor již prudčeji. »Vy jste vůbec chybili, že jste ho vzali ze škol, říkal jsem vám to hned loni.