ni. Byla to bílá ruka s vystouplymi modrými cevami; Zlaty kroužek snubního prstýnku smekl se k prostřednímu kloubu prstu, jakoby se chystal s něho sjeti. A v tomto obraze zdálo se doktorovi tolik bolestného smutku, ze chopil se té ruky v mocném pohnutí, něžně ji stisk] a něžně opět položil na pokryvku.
V tom vstoupla do' pokoje Běta, přinášejíc sklenici svařeného a ochlazen'ého mléka, každodenní teď snídani choré paní.
»No - není nic platno, drahoušku, musím jít,< trh] sebou doktor. ›Čekají také jiní pacienti,< dodal s úsměvem.
»Kam všude půjdeš?«
»Nejdřív k Jakoubkům, pak do továrny, pak se zastavím u Fabíána a na konec u Son: hradů. Do jedenácti budu doma. Ty se hezky nasnídej a hleď být co nejvíce klidna «
»Tonouš už vstal?«
»Ano, je vzhůru. Mám ho k tobě poslat?«
»Teď ne, Karloušl, teď ne — víš — — «
›Já vím, já vím,« rychle svědčil doktor a nakloniv se k ženě políbil ji, jakoby chtěl uzamknout ústa vsem dalším slovům. Potom spěšně vyšel.
III.
Ulevilo se mu, ale pohnutí přec nepřešlo na ráz. Ani kdyz vkročíl do. druhého pokoje a spatřil usměvavy pohled rozkoukaného jiz To-
