vlněného šátku, spjatého pod bradou lacinou brozi.
Doktor slíbil, že se tam zastaví, pokynul přivětivě hlavou a bral se ke své chotí na ranní prohlídku.
II.
Závěsy v jeji ložnici byly jiz vytažený, noční lampička shasnuta. Na zdech í předmětech llplo šedé světlo pošmourného rána, do oken hledělý ze zahrady holé větve štěpů, černě se rýsujlci na pozadí špinavé oblohy. V kamnech hučel oheň, a vůně jalovec se od nich stihla. Celý pokoj zdál se prostornější a vyšší než večer.
Nemocná seděla na lůžku polštáři Obložena, s tváři od okna odvrácenou. Zpod nočniho čepečku splývalý jí praménkv vlasů, kolem rtů vyznačených jen slabounkou červeni hloubil se rys utrpení. Na doktorův pozdrav a úsměv jen jedva znatelně hlavou kývla, nespouštějic s něho upjatý pohled svých široce rozevřených oči. ›
Když k ní přistoupil, stiskla mu prudce ruku a stěžovala si na pocity hrozné úzkosti, bolesti u srdce a nedostatek dechu. Slzy jí při tom vlirklý do očí a stékalý zvolna po tvářích. Doktor jí utěšoval a jal se hned vyšetřovati.
