Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/65

Tato stránka nebyla zkontrolována
― 48 ―


Confiteoru. Nic nezamlcel z bludnýcb cest Svého srdce v posledních měsících, celý román s Bettynou rozvinul do vsech jeho záhybů před Anežčiným zrakem, celá ta zvlněná skladba jeho citů od prvních' laškovných tónů do zakončujíctch pevných úderů slavného. slibu, že záludná žena ta proñ navždy zapadla, prošla její duši.

Svíralo se její srdce při té jeho zpovědí, ale její láska pravila na konec důvěřivě:

›Snad to všecko muselo dopadnoutvtak, protože jsi byl souzen mně již od dětství. A snad jsi to musel prožít, abys viděl rozdíl mezí mnou a jí a vrátil se ke mně.«

V tomto jejím výkladu příčinnosti sudby spatřoval doktor všechnu hlubokou víru její lásky, všechnu sílu její oddanosti.

Mocně dojat přitiskl ji tehda poprvé k svému srdci.

›Jak jsi čistá a dobrá, ze tak véříă,« pravil v prudkém pohnutí.

Za půl roku po té, obdržev místo obvodního lékaře v Zátoká'čh; 'ódv'mji'el si ji od oltáře uzdravenou,.;svězí.a zářící blahem. '

Kde bylo v tom viny, kde chyby v počtu? —

A přece vrhá dnešek na jeho i její tehdejší naděje světlo krvavé přímo ironie.