s Anežkou přestaly skoro nadóbro, neboť omezovaly se povždy jen na jeho pobyt venku a leda ještě na pouhou konvenční vzpomínku k jmeninám a novému roku. Poslední rok před promoci nepřijel jiz ani o prázdninách vánočních a také po promoci se neobjevil. Padlť do té doby jeho pražský románek s Bettynou Kunzovou, jenž jej nenadále strhl na několik měsíců s cesty jeho názorův a zásad, jenž jej svedl do pout ženy vábné a rozohňujícl, z kterých nikdy by byl jíž neunikl, kdyby ona sama je nebyla roztrhla a zahodila. .
Na'Anežku v tom planutí vášně, v rozčilujíclch scénách velikonočního tydne toho roku a dlouhých neděl následujících ani skoro nevzpomněl. Celá jeho bytost tou dobou zaujala byla budováním budoucnosti vedle ženy, k níž připoután byl závazkem silnějsím všech slov i slibů.
Tvořilť tento prožity maly román svou vlastní objemnou kapitolu v kronice jeho minulosti. Nerozevřel ji však dnes, aby v ní četl, nýbrž jen letmo se jí dotekl, kráčeje vzpomínkaml po cestách svého žití az k sňatku s Anezkou. ,
Bylo to. již čtvrt roku po skončení toho románu, v době, kdy vpravil se již ve svou samotu a práci s resignací, bez stesku, s obnovenym pevným odhodlám'm neoženili se, se silnou důvěrou, že nestrhnou ho již osídla
