Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/51

Tato stránka byla ověřena
― 34 ―


A vyšed z tohoto špinavého quinquennia s ošklivostí k němu, předstoupil před zjev té skromné dívčí bytosti, jež rozezpívala v dobách mladistvých tužeb a vznětů první a jediná jeho srdce. Předstoupil bez lásky ― to ví teď jistě ― ale přece s oživenými vzpomínkami prvních svých citů, s pálícím vědomím viny, s živou účastí dozrálého muže, budujícího si již pevné sloupy svých životních názorů a mravních zásad.

A jako dávno necítěné milé světlo padala v něj ta zářící čistota její duše ― již teprve teď cenil ― a známky hoře jejího i známky nemoci prudce rozdmýchaly jiskry účasti, soucitu a přátelství, jež jí nesl.

Ano, to byly ty dojmy tehdejších dob, a v nich tkvěly ty kořeny, jež nikdy pak již nemohl vytrhnouti ze svého srdce, třeba že v periodě svého románu s Bettynou na ně úplně zapomínal, a třeba že květem jejich nebyla láska.

A třeba ani to, co před lety mladý oktaván a jurista cítil k učitelově dcerce, není mu v světle dneška možno nazvati láskou, tou pravou a žhavou, jak si představuje, že v některých srdcích po léta žije a hoří, svítíc a hřejíc ― tolik jisto je, že aspoň k žádné ženě jiné nepocítil nikdy vřelejšího a čistějšího citu, co k zhasínající tam dnes v zadním pokoji ženě své.