Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/42

Tato stránka byla ověřena
― 25 ―


z modrých očí té štíhlé dívky, sedící tam před oknem u hrčícího šicího stroje, po jediném stisku její drobné, pracovité ruky. Ani toho si netajil, s jakou vnitřní rozkoší, s jakou náruživou zálibou v dobách odloučení vzpomínával všech chvil s ní strávených, těch jímavých večerních procházek po náměstíčku, těch vyhledávaných i vypočítaných setkání v školské zahradě, těch delších vycházek za nedělních a svátečních odpolední do polí, k podhajskému rybníku a mlýnu nebo kolem stanice k bažantnici a dál až k »Červenému dvoru«. Ba prošly dnes jeho duší i vzpomínky na ona blaživá pohnutí z tehdejších dob, kdy dal jí první knížku na památku a kdy zas od ní přijal první proň utrženou a s panenským ruměncem mu podávanou růži a později modrým hedvábím vyšitý proužek — vkládací znamení do knihy.

Tehda nebyl v pochybách, že to láska se usídlila v jeho srdci, první, čistá, pravá láska, nehasnoucí, věčná, a celými svazečky psaných básní slavil tehda v blaženém opojení její královský vjezd do své duše. Byly to více hymny než jásání a více modlitby než opěvání.

Avšak třeba že byl v úkrytu svého pokojíčku vyznával a vzýval tou dobou svou lásku v horoucích slokách, nevyzradil v nesmělosti ba stydlivosti své — vypěstované samotářstvím od dětství — ani nejdůvěrnějším svým přátelům jediný verš z nich, ba ani opěvané