Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/39

Tato stránka byla ověřena
― 22 ―


bledému pražskému synovci, kterýž vedle něho na sedadle nebo na otepi slámy (když jeli v selském žebřiňáku) se choulil ve svém svrchníčku a ruce do kapes schovával. Vidí zcela určitě v obrázkové kronice své minulosti i strýcovy těžké zimní kožichy ― ještě z horského jeho pobytu se datující ― jeden na všední den, druhý lepší na neděli, jež on tehda ― patnácti, šestnáctiletý student ― nikdy ani pozvednouti nestačil.

Avšak všecky tyto vedlejší vzpomínky na strýcův dům, na starého doktora samého a na tetu neměly dnes dosti síly jej upoutati ve svůj užší kruh. Mihly se jen tak přeletavě hlavou, vzbuzeny a strženy tím hlavním proudem, jenž točil se neustupně kolem staré školy. Sotva že se jen tak jeho mysli vzpomínkově ještě dotkly jeho nedělní cesty do kostela s tetou a sotva že se mu jen tak kmitl v kronice minulosti list s obrazem barokního chrámu Páně, zasvěceného Všem svatým, již hned viděl zas před sebou učitelovu sličnou dcerušku, jak čistá a jaksi svátečně ozářena v řadě několika družek svých v popředí kruchty do partesů hledí a zvonivým svým hláskem v píseň chrámem hlaholící vpadá.

V jeho klíčící lásce k venkovu připadalo mu tenkrát toto něžné dítě jakýmsi milým vtělením idylického jeho kouzla a poesie, ja-