Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/214

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 197 —


hlavu proti svému veselému pohledu a palci jí podjel tajně pod bradu.

»Neobouváte snad pravou botku dřív než levou, anebo jste snad, pro pána, jedla, když zvonili hrany?«

»Mami, když on se mi jen směje,« zvolala naříkavé a prudce mu odhodila obě ruce. »Jděte, hněvám se! Žádnou důvěru k vám nemám! Jste zlý| zlý, zly!« vychrlila s líčenym rozzlobením a vzdorovitě usedla k oknu na židli a složivši na lenochu lokte, zabořila do nich tvář.

Nastalo udobřování, pozvedání umíněné hlavičky (ruce se při těch dotycích již rozčilením chvěly), mazlivé prosby a konečně usmíření za tu cenu, že doktor jí namočí vatu do »kapek« a ona sama pak si ji přiloží na zub.

»A necháte tu vodičku tady?«

»Mohla byste si ublížit!«

»Mami – ať ji nechá –« obracela se rozmazleně na matku. »Hněvala bych se zas!« pobrozila mu hned v zápětí prstem.

»Tedy pod ochranou milostivé paní,« povoloval již s úsměvem, jenž vybízel k díkům.

»To jste hodný,« a hladila jeho ruku, jakoby věděla, nač čeká. »A jestli pak víte,« dodala vesele, že mě již teď zub míň bolí. Máte to takovou moc v sobě nebo čím to je?« a podívala se mu do očí stojíc těsně před ním a majíc hlavu trochu sklopenou.