Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/212

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 195 —


při jejím svěřovavém hovoru viklala se dobrá předsevzetí a vláčněly přijaté'mravní zásady; nevykořeněně myšlenky z bouřlivého quinquennia napínaly je až k protržení. Cítil, že by se nebránil malému románku, kdyby jej ona chtěla zapřísli pro svůj požitek a zábavu. Že není ona zamilována; věděl určitě, a to právě nejvíc vzpružovalo odvahou jeho zálusk.

Jednou k večdru zaklepala u něho paní Škoulová, přicházejíc s prosbou — již jako k dobrému souseda — nemádi nějaké, kapky, že Bettynu hrozně bolí zub. Neměl doma než trochu chloroformu, a proto se nabídl, že slečně sám vpraví do zubu hnětenku vaty a přetře dáseň.

Bettyna chodila po pokoji v plstěných měkkých svých střevících rychlým neslyšnym krokem, tisknouc k tváři kapesní šátek. Naříkala s roztomíloú rozmázlenostl a odpírala s umíněným zdráháním a líčenou úzkosti otevři ústa a ukázat nemocný zub.

Doktor se té její bázni rozmarně vysmíval a nalézal v tom zvláštní dráždivý půvab těšit ji jako malé děvčátko. Její nervosní pohyby a podrážděná gesla, její prudké výbuchy nářku, protrhávané však co Chvíli nezadržitelnými úsměvy i zas strojenym hněvem nad jeho zúmyslné přehánčným konejšením, měly do sebe cosi z rozohñujícího vzpouzení při aranžované dětské hře zamilovanych duší.