nač teprv bůhví kam posílatii když pan doktor bydlí "naproti, a že jistě neodepře své' pomoci sousedům a nebude vykládat w zlé, že se k němu utíkají ve clivíli okamžité potřeby.
»Co pak se stalo?« ptal se doktor suše.
»Maman dostala takové strašné holení hlavy - zrovna slzy jí to tlačí z očí, jaké má bolesti. My nevíme, je-litomigréna nebo začátek nějaké nemocí, tak jsme plní znepokojení. Kdybyste byl tak laskav a podíval se jen na okamžik — — velice bychom byli povdéčni — —«
Doktor slíbil; že za okamžik přijde. Na dlouhé uvažování v dané situaci nebylo kdy. Bylo nutno svolit nebo odepl'ít. Pro odepření. však neměl náležitého důvodu, a odepřít bez důvodu váha] z obav, .to že teprv by mohlo zavdati podnět k nesprávným výkladům.
Svlekl se z županu, připjal límeček a kravatu, vklouzl do kabútu a zavřev svůj. byt zaklepal u sousedů. Byl mrzut a' razhodnut, že návštěvu odbude co nejkratceji. Do kuchyně mu vyšel vstříc pan kadet a v prvním pokoji jej uvítala Bettyna. Bylo tam příjemné teplo mnohem tepleji než u něho) a na stole odrážel lesk čajového náčiní zarůžovělé světlo lampy. Kouř jemných cigaret dodával atmosféře něco smyslně dráždivého. Bettyna měla na sobe vláť-ny župan tureckého vzoru s úzkými rukávy z černého sametu a s Širokým pásem z téže
