k sobě přístup. Cosi přítulného jej ovanovalo z kuchyňské její toalety, něco příbuzného tomu, co as dráždivě válo i z teplé prostaty Markéteina zjevu v touhy Fausta. (Jak citliva byla přes všechno potlačování jeho vypěstovaná smyslnostl) Zdálo se mu, že nějak i důvěrneji a vybízivěji hledí, a hlásilo se nekdy v něm sto chutí, ji osloviti, když ji takto zočil - zvlášť když postihl, že ona zachytila jeho pohled, a lehký ruměnec jí vstoupil do přibledlých tváří, při vědomí, že je jen tak v nedbalkách (ah, jak právě to bylo proň opojné, že ruměn ten byl pouze tak jen jako nadechnutý). Tu sám cítil proplynutí jejího teplého studn, a žádostivost jeho vzňala se plameny. Tím víc, že ona nikdy nounikala, nýbrž fak nádechově zruméněna postála v ohnisku jeho pohledů, jakoby schválně a v očekávání.
Ale on pokaždé přemohl svou žádost a vracel se do svého pokoje k své chirurgii, volaje na ukonejsenou svého 'podráždění k pomoci to své: A co by z toho všeho bylo? Milovat na čas, nevděčny trud, milovat věčně lze není. Přemáhat překážky, zápasit, dobývut? Proč a zač?!
Někdy ji slychal zpívat. Měla lahodný, ale neobjomny mezzosoprán a silně tremolovala. Na pianě buď sama se provázela, nebo přicházela jedna její družka (s níž ji nékolikráte spatřil
