opravdu mnohem líp. Byla jsem nerozumná, ale mě to tak tlžilo, Odpusť mi, Karlouši. Už o ní nebudu mluvit.«
A aby sama uvedla hovor na jiný předmět, ptala se ho hned, co a jak bylo v Ouhradicích. Znala mladého Tuzínu i Márinku z kostela, ale o jejím románu nevěděla. Bývalť doktor v sděleních svých i vůči ženě co nejobezřelejší.
Nyní musel vypravovat dopodrobna o nemoci Josefově. Naslouchala s účastí a téšilo ji zřejmé sdělení, že se nepochybně brzo uzdraví.
»Vidíš, všecko se tí daří; pravila. Potom sama pobízelax muže, aby se šel do'hostince povyrazit, ze toho měl dnes mnoho.
»Mně je tak lehko dnes, a myslím, ze budu dobře spát,« dodávala s úsměvem. »Můžeš jít bez starostí, Karlouši.«
Teplota byla vskutku skoro normální, tep nasvédčoval pokojné práci srdce.
XVI.
Když se doktor toho večera vrátil z hoslince dřív než obycejně, napsal do svého zápisníku tyto řádky:
»Zas ten známý úkaz u mne, že jakmile nastává jiný výhled do budoucnosti, nez jaký jsem očekával, ihned se do toho obratu vpravuji a jerru přizpůsobuji.
