lečníka a šlechetnébo lidomila. Naděje vcházela k nemocným s jeho zjevem kypícím zdravím, s jeho usměvavou tváří, s jeho srdečným, útěšným slovem. Při tom jeho veliká životní zkušenost, jeho znalost lidí a lidu a jeho humor a vtip byly mocnými pomocníky jeho rad, nařízení a léků. Jedinou věc na světě nedělal doktor Novák rád, a to se o něm všeobecně věděla, ba k010valv o tom rozmanité vesele historky: extrakce zubů byla pro ného mukou. a kde se jl mohl vyhnouti, vyhnul se. Před obědem vůbec netahal zub za živý svět, a po obědě pozval pacienta k sobě do jídelny, nalil mu piva nebo vína, hovořil s ním, hleděl ho rozesmát, a- měl na to v 'každé vsi vítané svědky, jiz rádi vypravovali, jak v hovoru s malovick'ým doktorem je přestal zub bolet.
Vzdorovala-li však bolest všl výmluvnosti, sáhl doktor ještě před kleštěmi k utišujíclm lékům, a teprv kdyz ani ty nezpomáhaly a umlněný pacient stál na svém, odhodlal se doktor k extrakci, avšak když tatoi nejlépe dopadla, měl — jak říkával — den zkažený.
Dobří známí doktorovi škádlili jej někdy, že není »mužem železa a krve«, a Novák nejen že se nezlobil, nýbrž usmívaje se ochotně svědčil, dodávaje, že čest tohoto pojmenování od srdce rád ponechává Blsmarkovi a žilovickému kováři Bártovi, pod jehoz neohrožené kleště putovala ' na konec většina stoliček,
