zrak duše i nezcela již jasnou podobu magistrátního sekretáře, strýce Márinčina, słnímž na: V hodile se jednou sešel za studentských ještě dob v Měšťanská besedě,.vykombinoval si opet — jak již několikrát dříve -4 obraz jeho domácnosti, jeho churavé ženy, iprotivně švihácký úlisný zjev mladého Floriše i robustní postavu jeho otce s tvrdým výrazem v drsné tváří, a 'když mu dnes, jako již často před tím napadlo, že vlastně mohou všechny tyto tři neznámé mu osoby i ta domácnost páně sekretářova vypadat zcela jinak, ani se nepokusil o možnou představu jinou, jak jindy činíval. A jakoby se obíral plánem učiniti historii nešťastné Márinčiny lásky podkladem novelly néjaké,'přeháněly se v mysli bývalého kandidáta spisovatelství rozmanité výjevy .tohoto románu i stadia duševních processů jeho hrdinky, beze vší romantíky, s celou střízlívostt vnějších okolností,›ale s bouřlivým zvlněnlm nejhlubších citů. A když tyto představy došly z minulosti až k přítomným dnům, k tomu trapnému nyní životu dcery v domě otcovském a přešly, v úvahy o jejích bolestných vzpomínkách, zmařených nadějích a bezradostné budoucnosti, zaujaly duši doktorovu tak, že dřívější mučivé myšlenky úplně se oddálily.
Měkká lítost — jejíž vlna proplula jeho nitrem hned před třemi roky, kdy poprvé spatřil trpící zjev Márinky Tužinovy s tou přibledlou
