Podivný, ne konejšivý, spíše tísnící pocit jej jal z té samoty, ve které se ocitl. Myšlenka, že vše je pod krovy uschováno, zahrazeno, a jen on sám jede s čeledínem na voze vstříc té neproniknutelné hradbě lesů, jež jaksi ponuře, nepřátelský vzhlížela, stupňovala jeho sklíčenost.
Nad záhybem cesty stál dmoklý kříž s plechovým Kristem. Jak doktor na něj pohlédl, pronikl až k němu poplašný krákot vran, a jak tím směrem oči pozvedl, mihla se mu pod nízkým nebem černá plápolavá křídla zapadající do lesů A v tom okamžiku mu připadlo, jakoby právě vše to, co v té vteřině zachytil svým pohledem, již jednou dávno za týchž okolností vnějších i vnitřních byl viděl, a při tom seznání bylo mu nějak podivně úzko, neboť nedovedl se upamatovati, kdy a kde by to bylo bývalo, a kmitlo mu mozkem, že to mohlo být jen ve snu kdysi, a že nyní ve skutečnosti se něco plní, co ten sen kdysi předpovídal. Jakési očekávání něčeho těžkého, neznámého jej prochvělo, a jeho úzkost rostla v podivnou bázeň před tím něčím tajemným, co se právě kdesi děje - on neví kde - ale co se í jeho duše jistě dotkne. I tento pocit toho strachuplného očekávání zdál se mu v té chvíli také jen opakováním něčeho kdes dávno, v neznámé chvíli a v neznámém světě zažitého, a toto zdání ještě mu přitížilo.
