S počátku psal doktor dosti těžce, ale záhy se rozepsal a rozehřál. Byl si síce vědom, že'leckde jsou přechody zcela zbězné, přímo nenavázané, jinde že se opět opakuje, ale na nějaké pečlivéjší promýšlení a upravování byl již příliš rozchvatán a zneklidněn úsillm dotknouti se všeho, co měl v zápisníku naznačeno, ico při práci ještě proběhlo hlavou. Když konečně dopsaný list pročítal, poznával sic, že lecoos nevysloveno tak, jak by si byl přál, leccos příliš roztazeno, jiné jedva zas jen fuknuto, ale těšil se tím, že nepsal žádné pojednání pro veřejnost, nýbrž soukromý dopis příteli, který z něho přec neklamně pozná jeho smýšlení i jeho rozhodnutí. Napadlo mu sice nyní pro leckteré místo přesnější vyjádření, jinde případný doplněk neb.záhodné zkrácení, ale byl jat přímo odporem k nějakým ještě opravám…len už pryč s tim, jen uz s očí, sic bych s tím nebyl nikdy hotov,< pravil si, znaje se po té stránce velmi dobře, a proto jiz beze všech oprav psaní složil, adressou opatřil a vešel do kuchyně, aby s ním Cilka ihned doběhla na poštu. Byly čtyři hodiny a tedy právě čas nejvyšší. Když s listem odcházela, bylo mu, jakoby s něho spadla dlouho jej kmšivší tíže, pocit úlevy po odbyté nepříjemné práci i po vkananém svěření dlouho jej zaměstnávajících myšlenek příjemně prolinul mu hruď.
