Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/168

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 151 —


torskou geniálnost), jen tak povznešeně odfukúje, tři čtyři studené věty pronese, hodně s vysoka, jen tak, jako kdyz se uplivne, sliny skrze zuby vyprskne; Je jen jeden prorok — myl jen jeden úsudek — náš! — jen jedna práce — naše práce! Tu vynášlme, tu pod. škrláváme, té kadidla zapalujeme a při každé příležitosti ji připomínáme - vše ostatni, co vedle nás se hýbe, je chamraď, větší neb menší, o které když se mluylr tak leda tak skrz nosl…

Chtěl bych umět tak se povznést gogolovským humorem ařsatiroú. nad všechny tyto úkazy — ale hle, i v'tom vidím svou slabost, že nedovedu, že zbývášmi jen hořkost i z toho kavalírkovství i z toho velikášství. V obém vidím nedostatek moudré skromnosti, ale mnoho furie, nedostatek pravé lásky k věci, ale mnoho osobní ješitnosti, nedostatek dobroty, ale mnoho nenávisti,krátce 4-' chudobu- srdce. A nemůže *v být nikdy knížetem vědy neb umění, kdo není veliký i srdcem svým!

Pro zlehčovánl a nenávist něčeho, co neodpovídá mé vlře, mým lnázorům, neměľjscm nikdy a nemám pochopení, a byť se jí říkalo i »svatá« -nejskvělejší citáty nejslavnějších mužů nezpůsobí, abych jl porozuměl. Nenávist v nejpřiznivějšlm případě je příznakem nikoliv přesvědčení nebo víry, nýbrž fanatismu, a toho jsem ve všem dalek. Třeba bych uznával, Že z fanatismu vyklíčily veliké činy, mám vzdy