Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/167

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 150 —


klízení toho, co v jeho chrámy nepatří,- Ze je třeba vyháněti se stupňů jeho oltářů neposvěcence obušky a 'sápati se na ně s urážkami a ranami. Oh, vy malí, 'směšní kostelníčkové, jak v tomto počínání vzdáleni jste sami pochopení pravého velikého bozství umění, kdyz myslíte, že ,musíte tlouci toho, kdo ctižádostl nebo bludem veden odvážil se neposvěcen přistoupiti k jeho oltářum, když myslíte, že musíte odvláčet od oltáře starého kněze, protože nezní jeho hlas jlž tak, jak zněl v dobách jeho mládí!

Nevím, ale má víra v umění, v jeho sílu, moc a v jeho božství se mi zdá daleko povznešenější nad zelotství takovýchto sakristánů a neomystů.

Stejnou však hořkost jako hejskovské práskání bjčův uměleckých kávalírků působí mi z jisté učenecké *strany velkopanské odbývání toho našeho slovesného umění, které není signováno třemi čtyřmí jmény, na než září a jimž ke vzrůstu dopomáhá to velkopanské slunce, kteréz rozfoukaným ohníčkem své neskonalé domýšlivostl a přesvědčené všemoudrOSti svítí nade vším, co se mu hluboko dole pod ješitnýma zrakoma jen tak cervlčkovitě hemží. To zbrklé kavalírkovství je aspoň mladé,~ a pro mládí jeho leccos se mu odpustí, ale talletitější velkopanskost tak diktátorsky se rozpíná a nade vším, co jí nejde pod vousy (a nejde nic, co se jí nekoří a neuznává její reformá-