zejí a plivají 'jako takoví praví lajtnantští barónkové z Nemanic. Jedou s hodným éclatem, ale s prázdnymi kapsami, jedouhodně okázale, anizlby se vyhýbali, ve vypůjčených heslech a frásích nejmodnějších barev a střihů,› jedou s odpozorovanými manýrami kavalírskych hejsků, s tou nacvičenou blaseovanou visáží nenávistné pohrdavosti - zosobněné typy zrůdnosti pravé aristokracie. A to již ovšem není nevinná. hra, to již jsou zjevy špatného vychovám' a důkazy zvrhlého srdce, třeba se tomu leckde i tleskalo, ať zjevně, ať zakrytě, a zvalo se to revoluci, pionérstvím nových myšlenek, čištěním vzduchu, kácením model; stanovováním nových hodnot a všelijak jinak. —
Příteli, kdyby ve mně bylo izbylo trochu chuti k opětným nějakým literárním rozběhům, 'toto kavalírkovstvl u nás by. ji bylo nadobro potlačilo. U mne je jakási podivná, snad přecitlivělá svědomitost - nevím! Cítím vždy s tím, komu 'bylo ublíženo, a ne s tím, kdo ublížíl. Snad mi řekneš, že jsem starosvětsky, šosácky vychován. - Možná! Ale jiny už nebudu. Jsem vyznavačem humanity; ale když humanita, tak humaníta ve všem,i v kritice, i proti odpůrcům. Jinak je to heslo tlachem nebo maskou! —
I to si také někdy myslívám: Jak nízce smýšlejí o umění ti jeho strážcové, kteří se domnívají, že je třeba poehopů a katů na vy-
