»Vím, vím,« usmívajíc se odpovídala' páni doktorová, »polovic digitalis,_ polovic aqua laurocerasi -„- třikrát denně po ,deseti kapkách.« A již s radostnou čilostí měla se k dílu a počínala si obratně jako starý pharmaceut.
Na to vše nyní doktor bezděky opět vzpomněl, i na to, jakou radost mfvala Anežka, když při. jeho 'kontrole vše shle'dáno bylo v pořádku, kdyžsvěřil jí potom i přípravu roztoků ał'extraktů' a konečně i starost o doplňování zásob.
Vłna lítosti prošla opět jeho nitrem při těchto vzpomínkách, ale ne 'nad ztrátou této její výpomoci, která pro něj celkem byla nepatrna, ale nad 'tím jejím 'dojímavým soužením nyní-tam na lůžku, že mu již nemůže pomáhat, _a nad tím jejím, tklivým litovánjm jeho, 'že on sám nyní vše si musí uchystávat u připravovat.
Když byl doktor hotov s přípravou léků, při níž jako vždy napjatě pozorlivým a jemu příjemným' divákem byl Tonouš, napsal pod každý ceduličku, komu patří, zavolal Cilku a napomenul, aby to nespletla, až si pro léky přijdou, potOm přistoupil k chlapci, jenž klečel na pohovce, pohladil ho po vláscích a měkce pravil:
»Pojď, půjdem' se podívat k mamince. Beztoho's ji dneska ještě neviděl.«
