Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/139

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 122 —


Studoval asi šest tříd gymnasiinlch, než šel na vojnu, odkud se po šesti letech vrátil zlenivělý a oddán již zcela'nešfastné své vášní.

Kdyz se doktor k něru přiblížil, cítil i dnes z jeho úst, jimiž si pomáhal dýchaje krátce a rychle, výpar kořalky. Byl již vyschly skoro až na kost; z popelavé tváře zkalené hleděly drzé, bezestoudné očí, po'd jichž stálým zaslzenlm jako by se třepal oLupély pablesk neustávajícího vnitřního výsměchu - výsměchu nad sebou samým, nad celým okolím i nad tou zvolna ale jistě k němu se kradoucí smrtí. Při bedlivějším pohledu bylo lze pozorovati vzdor hustému plnému vousu úžasnou vpadlost jeho lící, a 'jak z celého sclmoucího obličeje ostře se jíž tlačily obrysy lebky. I rty se již špatně domykaly, jenže hustý převisly knír zakryval jejich stálé pootevření. -

Doktor zkrátil svou návštěvu zde jak obyčejně na dobu nejmenší. Jeho chůze sem neměla vlastně již účelu. Zdávalo se mu, že pacient tím výsměchemsvých očí se přímo šklebí jeho radám a nařízením, a některé jeho obvyklé otázky a poznámky jej přímo dráždin u urážely. I to mu připadalo, že slečna Amálka pod svou zdvořilostf utajuje netrpělivost a nelibost, a jen důtklivé prosby staré paní, opětované o každé návštěvěfjej přimlvaly, že stavoval se zde dvakrát týdně, ač paní Sou-