Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/137

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 120 —


Stará matka po kolenách se před ním plazwala lomíc rukama a zapřísahajíc jej. aby si nesahal na život, a když po takovém záchvatu vysílen na lože klesl, křečovitě se rozkašlal a jako dítě plakal, hladila a česala mu spocené vlasy, líbala a smáěela slzami jeho tváře i třesoucí se ruce, . utírala jeho rty a všecka zlomena jebo nešlěstím a utrpením štkala na jeho prsou: ›Ubohy chlapče, nešťastné mé dítě,c zatím co dcera její plna hněvu nad brutálním excessem »toho lumpau trhala ji od nebo syčíc mezi bezkrvymí svymi rty: ›Necl1te ho pojít už jednou, aby byl pokoj. Pánbůh ví, člověk neví, jste-li vy větší blázen, anebo on větší lumph

A když jí potom matka se slzami_v očích vyčítala její tvrdost, dávala se do štěkavého pláče, že 'ona od maličkosti byla onucí, popelkou, která nic neuž'ila než dření na všecky, a »ten lumpt, ten ochlasla, pro nějž beztoho její život je otráveol zmařen, protože každý se ho bál a k vůli němu se jim vyhýbal, ten že byl pořád ›milovanym Emánkem, mazlíčkenw, i když se z vojny vrátil jako kořała, a deset let všecky je vyjídá, okrádá a ostudu ,plodL A ještě teď. když je zrovna ožebračil, že má matčino celé srdce, a pro ni okradenou že tam nezbylo ani koutku…

»Málinko, Málínko - prosím tě pro Boha,« vzpínala stará paní k ní své vyschlé žilnalé ruce, ale dcera v překypění své zlosti zacpá-