Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/133

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 116 —


— svedla ik veřejnému občásnému vystupování jak literárnímu tak řečnickému, o němž sic každou zmínku skrómné odmítal, ale o němž po'vědomost jej přece těšila. Vedle všeho toho vyznamenávala jej v řečí zdvoíilá pozornostmluvíval často jakoby másla ukrajoval a neopomíjel žádné příležitosti, kdy mohl udati chválu o někom, na kom Inu aspoň -trochu záleželo.

Když doktor na' jeho poptávku sděloval, že je ženě špatně, pan řídící srdečně politoval, dodávaje, že si hned myslíl, nezhoršila-li se nemoc, vida jej tak zamyšleného. Pak se pozeptal, kam se nyní ubírá, a uslyšev, že k Souhradům, přátelsky se nabídl, že jej kousek doprovodí, nebude-li překážet, a hned se stočil k doktorově levici a zavěsil se na ni. Pak začal s útěšlivou sdílností vypravovati o své první ženě, jak dlouho stonala, co s ní zkusil a jak naň ůčinkovala její smrt. Myslil prý, že smutkem a steskem po ní zajde. Jen myšlenka na děti že jej vzpalnatovávala z návalů přímého zoufalství a' pak domluvy a útěcha pana faráře. Tenkrát že poznal, jaký je to vzácný člověk zlatého srdce, pravý démant v drsné skořápce. A jak dovede účinkovat na duši lidskou svým 'prostým srdečným způsobem. On pry jej přímo vrátil novému životu. nalil nových sil, nové důvěry. Takového pastýře duehovního aby pry člověk pohledal. Po roce,