Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/132

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 115 —


ještě kypí zdravim v jeho polední nebo ránu. Hoří v ních cosi, _co vylučuje klid. —

I sám sebe k tomuto poslednímu druhu počítal.

›Povahy příliš vášnivé i povahy příliš analysující postrádají té síly# konstatoval si v duchu jen jako jeden z prvních výsledků v zkoumání toho problému. I náboženské nebo filosofické přesvědčení má tu vliv -, a značný. Lidé nepochybující, usíálení, jsou 'u veliké výhodě,

Zatížen těmito úvahami kráčel po pameti návsi, děkuje mechanicky na pozdravy potkávajících jej lidí, až jej z myšlenek vytrhl pan řídící Havlát, zastoupív mu cestu a podávaje mu ruku na' pozdrav, a ihned vzápětí se ptaje, jak je paní doktorové. Byl čtyřicátník, ulehlé postavy, opálené tváře, zvučného lahodného hlasu, jenz se doktorovi zdál být původní příčinou jeho řečné sdílnosti i jeho uchopování každé příležitosti, aby se 'dal slyšet i sám se slyšel. Bylo vidět, jak se sám raduje ze svého plynného a uspořádaného hovoru a jak je si vědom - přese všechnu líčenou skromnost - této své přednosti. Při tom však byl dosti intelligentní, aby se vystříhal vší strojenosti a přemrštěnosti. Navykl si bodrý, srdečný tón a nehledauý, zámluvný~ Způsob pronášení, jenž mu zjednal mnoho vážnosti, chvály a pověstí výborného společníka, řečníka a vypravovatele, která jej konečné - jak doktor byl přesvědčen