ale zároveň s nepřehlédnutelnou šetrnostl býtosti pokorné a vděčná oddané, při jejichž projevech doktor. pokaždé cítil zvláštní teplé pohnutí.
Po prohlídce zas jej tak šetrné a obratně obléälla, že sám Fabián spokojeně si pochvalova:
xTak, holka, tak!< a na konec s úsměvem dobré .nálady na plné rameno ji popleskal.
›A teď bys mohla přinést panu doktorovi skleničku vína,« š úsměvem poznamenal, usedaje spokojeně opět na židli s odlevným oddechnulím. Ale doktor odmítal, že pil v továrně a odolal všemu naléhání. Posedét však musel, to odříci nemohl," a vlastně mu ani nenapadlo, neboť si s Fabiúnem vždycky rád porozprávěl. Vážil si starého mlýnáře a pak -- zajimal jej svým životem nynějším, svými nazory, svou povahou, svými dosti tajemnými minulými osudy, do nichž jen sem tam nějakým nzlhodile proneseným slovem zapadlo trochu světla.
Máří zeptavši se, nebude-li jí už třeba, tichým krokem vyšla z pokoje, a oba mužové, usazení u stolu, byli záhy zabrání v živý rozhovor.
Poptávka bývalého mlýnáře uvedla řeč na paní doktorovou. Doktor podávaje zprávu, opakoval dnes již po čtvrté tímtéz slabě přitlumeným hlasem tytéž úryvkovité, zpola jen napo-
