Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/119

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 102 —


a zbělelá s nehty pečlivě střílhanými a čištěnými. Vyptav se na průběh včerejšího dne a noci, požádal doktor pacienta, .aby svlekl kabát a vestu, aby jej mohl vyšetřit. „Pan Fabián povzdychl a těžce'se zvedl se své židle; ale jak tu pak stál vzpřímen, bezmála na sáh vysoký, rnmenaty, 's mohutnym -hrudníkeun doktorovi opět zatanula na mysli představa Zvěcnělého

předáka Hanáků, Skopalíka, jakýsi ji byl z vyobrazení i popisů vytvořil. IEabián měl hladce oholenou, širokou. vážnou .tvář Čisté Slovanského typu, přímého pohledu a dobro'srdečného úsměvu, jen že vlasy neměl dlouhé a na 'zad' sěesané, nýbrž přistřižené, v předu 's chomáčkem do širokého, důmyslného čela spadajícím. Doktor mu chtel pomáhati z kabátu, ale byvaly mlynář nepřipustil.

»To by bylo pěkné, to by bylo pěkné,« bránil se jakopokaždé a obrátiv~se ke dveřím zavolal ochraplělým, nicméně silným hlasem: ›Máří!< A skokem tu byla z kuchyně Lénynka, jakoby byla za dveřmi číhala, a již z pohledu poznavši, co Fabián chce, začala s něho svlékati kabát, i bylo vidět z jeji obratnosti, jak již má nacvičené každé zabránía každý pohyb. Kdyz byl dole kabát i vesta, *sama mu rozepjala u rukou a krku košili a pomohsi mu z rukávů stáhla *mu ji přes ramena.

Vykonala to vše bez nejmenšího zdráhání, s klidem a jistotou ošetřovatelky nemocných,