se. »No, mají se hezky, „podruhé musejí vyprovodit oni mě. Mein Komplirnent, na zdar, pane .doktor-!c a po'třepav doktorovi pravici obrátil se zpět k návsi.
VII.
Za villou notáře Hrušky ‚táhl se zahradní plot z ostnatého železného drátu, ohraničující pěkně upravenou zahradu, z jejichz holych záhonů ted‘ trčely slamou obalené vysokokmenné růže, jez byly její pýchou za letních měsíců. S touto zahradou sousedila jiná menší, Obehnaná do vsi šedivým lal'kovým plotem se zelenými špicemi. Plot ten přiléhal k přizemnímu domku o Čtyřech oknech k zákostelí, o dvou na boční stěně do zahrady. Doktor stanuv u zavřených dveří vzal rázně za kliku.
V tom okamžiku ozval se za dveřmi zuřivý štékot, ale jakmile je doktor otevřel. změnil se v radostně kňučení. To starý Rek páně Fabiánův jej vílal jako dávného známého. Vyvádél jako mladík, vyskakuje předníma tlapkama a tancuje po zadních, až vrážel zadkem do stěn síně, zdobené mramorovym vzorkem. Byl to pěkný dlouhosrsty křepelák, bílý s hnědými skvrnami, ušlechtilé hlavy a moudrého pohledu. Doktor. iej poplácal po temeni a tišil jeho radoslné rozrušení. Mezitím otevřely se dvéře na konci chodby, a ze dvorku vstoupila sem svěží
