Jestli pak by tohle jedli, pane doktor ?« obrátil se na svého průvodčího s potutelným výrazem v tváři.
»Co? — to bláto?« usmál se doktor.
»To blátolc přisvědčil starý pán vážně, ale na obličeji jeho jevila se radost nad ůdivem doktorovým. '
»Jak tomu mám rozumět?« hověl doktor postihlému záměru starého pána.
»No -jak to povídám! Ptám se, jestli by jedli to bláto? - Co? - Nejedli, vědí! - Vidějí, a jsou lidé, co jedí bláto, vlastně zem. A co je bláto jiného, než zem s vodou, s dešťovou vodou nebo z roztálého sněhu. A ta není ani tak zlá - a jestli tu zem nealepšl, tak ji taky nezkazl -7 nemám pravdu ?'- No, tak vidějí. - To jsem jim tedy onehdá čet' '- ani už nevím kde, že Indiáni Papua - die Papuaindianer, vědí - jedí zem. Co tomu říkají, je to možná?«
»Inu — proč pak ne. Taky u choroduchých pozorujeme někdy podobný úkaz.«
»U choro — choroduchy — to je taky ňákej národ?«
»Ne - to jsou lidé choří na duchu, šllenci, blázni,« vysvětloval doktor.
»Á tak — odpustějí, já čtu česky dost, ale sem tam je přece ještě nějaké slovíčko z té vysoké češtiny — chóroduchy, geisteskrank — dass muss ich mir dannr gleich notieren — no
