pak omlouval se doktorovi, že musí jít. Nebylo však ani třeba.. Doktor .již měl klobouk a hůl v rube a byl připraven k odchodu.
Na dvoře se rozloučili; z továrny vycházel právě dělník s dvoulitrovým plecháčem k pumpé. Byl bos, v podvlékačká'ch, s kabátem na nahém trupu a šálou kolem krku. Vida doktora a ředitele, chraplavě pozdravoval. Ředitel ještě jednou stískl doktorovi ruku a spěchal k továrně. Doktor zaměřil k fortně. Vrátný Kouba, jenž sedel nyní na 'lavičce před vahou, povstal k pozdravu. Doktor přívětivě mu děkoval.
VI.
Sotva vykročil na silnici, někdo za ním volal:
›Mein Kompliment'l .'- ' Na zdar, pane doktor! Počkají na měl;
Doktor poznal panu o'ficiála Fáčka, jenž v Nedosekách žil na pensip Nebyl rád této setkané; řeč ředitelova rozvlnila jeho myšlenky. Vyrojily se pochybnosti a námitky. Drázdila jej žádost, uvést' vše na pravou míru, zjednat si jasno. Patřil k těm lidem, kteří teprv 0 samotě válčí proti názorům a důvodům, jež zneklidnily .hladinu jejich duše. Nyní však bylo konec. Fáček se ho zmocní a nespustí se ho. Znal jiz jeho způsoby a slabosti..