Stránka:Matej Anastasia Simacek Svetla minulosti.pdf/104

Tato stránka nebyla zkontrolována
— 87 —


pak omlouval se doktorovi, že musí jít. Nebylo však ani třeba.. Doktor .již měl klobouk a hůl v rube a byl připraven k odchodu.

Na dvoře se rozloučili; z továrny vycházel právě dělník s dvoulitrovým plecháčem k pumpé. Byl bos, v podvlékačká'ch, s kabátem na nahém trupu a šálou kolem krku. Vida doktora a ředitele, chraplavě pozdravoval. Ředitel ještě jednou stískl doktorovi ruku a spěchal k továrně. Doktor zaměřil k fortně. Vrátný Kouba, jenž sedel nyní na 'lavičce před vahou, povstal k pozdravu. Doktor přívětivě mu děkoval.

VI.

Sotva vykročil na silnici, někdo za ním volal:

›Mein Kompliment'l .'- ' Na zdar, pane doktor! Počkají na měl;

Doktor poznal panu o'ficiála Fáčka, jenž v Nedosekách žil na pensip Nebyl rád této setkané; řeč ředitelova rozvlnila jeho myšlenky. Vyrojily se pochybnosti a námitky. Drázdila jej žádost, uvést' vše na pravou míru, zjednat si jasno. Patřil k těm lidem, kteří teprv 0 samotě válčí proti názorům a důvodům, jež zneklidnily .hladinu jejich duše. Nyní však bylo konec. Fáček se ho zmocní a nespustí se ho. Znal jiz jeho způsoby a slabosti..