Na hranicích moravskorakouských ve vesnici Tyrna (Trnava) řečené sídlel Vikardus de Tierna, jehož pečeť. z r. 1260. zachovaná má na štítu trojhranném tři srdcovité listy, dva v hořeni a jeden v dolní části[1] Vikart byl velmožem jak v Čechách a na Moravě tak v Rakousích na slovo vzatým a v l. 1244–1262. velmi často se připomíná jako purkrabí Znojemský a Vranovský, jako mincmistr Vídeňský a v jiných ještě hodnostech. Vdova Vikartova Wolthildis darovala klášteru Světelskému dvůr Ezelenschlag r. 1265. a dceru jeho pojal za manželku český pán Jan z Dobřan na Plzensku. Erbem náleželi k jeho rodu na Moravě páni z Myslibořic. (Ratibor r. 1298. v arch. maltanském) a z Miroslavi také z Myslic řečení (Kadolt 1298. v témž archivu maltanském), Oldřich ze Freisteina roku 1286. připomenutý (Archiv für Kunde oesterr. Gesch. I. str. 40.) a nynější hrabata Moravičtí v Bavořích. Vesnice Vikařice (Weikartschlag) na hranicích moravskorakouských posud pana Vikarta připomíná, ačkoliv rod jeho dávno vyhasl.
V archivu kláštera Vyšebrodskeho jest list pana Čéče z Budějovic od r. 1263., kterým vesnici Záhoří na západ od Budějovic ležící témuž klášteru prodal, pečeť jest opatřena erbem tří párů háků křížem přes sebe přeložených. Týž pan Čéč podruhé „de Wilitschin“ se psal (jakkoliv na pečeti posud z Budějovic se jmenoval), kdy daroval vesnici Reimprechts klášteru Světelskému v Rakousích r. 1266., za erb má dvé háků berlám podobných křížem přes sebe přeložených. Panu Čéčovi odňal král Otakar Budějovice, kde nové město vystavěl a dal mu za ně Veliš u Jičína a synu jeho též Čéčovi za Veliš dal Václav III. Olešnou v horách, jak Dalemil a Neplach vypravují. Kterak Velešína ztratil pan Čéč, zdali jeho dědictvím byl či též královským majetkem, nevíme: r. 1283. již seděl na Velešíně Jan z Michalovic jiného erbu. Diplomatáře české od Erbena a Emlera vydané jmenují nám r. 1181. Čéče, velmože ze Železnice; Hynka, syna pana Čéče z Budějovic r. 1268. a r. 1290. Budivoje z Isenberka, poněmčené to Železnice, jehož erbem byly též tři páry berel křížem přeložených. Z poznámek těchto jde, že byli pánové z Budějovic a ze Železnice jednoho erbu a rodu, jakkoliv sídla jejich prvotního určitě naznačiti nemůžeme, připomínajíce tenkráte jen tolik, že berly v jejich erbu i v heraldice německé nalézáme, kde znamenaly nástroje hornické, srovnávajíce se s názvem pánů „ze Železnice“. Nejvyšší sudí zemský pan Čéč r. 1264. naposled připomenutý náležel jinému rozrodu.
Zdislav, maršálek dvora královského, zachoval nám na pečeti své z roku 1266. erb na Plzensku velmi rozšířený, jehož hoření polovice byla barvy červené, dolení barvy bílé[2]. Hlasili se k tomuto znaku páni z Darové, z Buben, z Potvorova, z Plané, ze Chrasti, z Horoměřic, z Oseka
