předníma nohama vyskakujícího. Týž erb našel jsem u vladyk Byšických z Byšic v okresu Mělnickém asi 3 hodiny na východ ode Turska.
V témž archivu zachoval se z týchže dob erb pana Zbraslava z Miletína, číšníka krále Václava, jenž poslední vůlí svou některé statky křižovníkům odkázal a před r. 1241. zemřel. Erb jeho na tříhranné pečeti vypodobněný ukazuje nám roh kozorožce, dvakráte do vnitř z pravé strany zakroucený. Znak takový se nám posud v heraldice české nenaskytnul.
Strakonický hrad, kolébku svého rodu, daroval pan Bavor ze Strakonic r. 1243. z polovice řádu maltanskému a přivěsil k listu tomu pečeť trojhrannou, na které střela hrotem nahoru obrácená podle pravé strany leží.[1] Strakoničtí páni vymřeli již na začátku XV. století Janem ze Strakonic (Strohlenburku) na Moravě, ale rozrod jejich byl velmi četný a poslední vladyka se střelou na erbu, Antonín svobodný pán Beneda z Nečtin byl r. 1808. nadporučíkem v invalidovně pražské. Mocí a důstojností předcházeli páni Bavorové jiné rody české a v řadách jejich 1 nejvyššího komorníka, 1 nejvyššího čěšníka a 1 nejvyššího maršálka nalézáme; erbu užívali jízdeckého, o němž jsme u Vítkovců mluvili. K rozrodu jejich počítáme pány z Nečtin a vladyky ze Zhoře a z Háje na Plzeňsku, pány z Bavorova, ze Štěkně, z Blatné, z Vitějovic, z Pořešína, ze Stropnice nebo z Boršova, vladyky z Drahonic, ze Křemže, ze Chlumu, ze Dvořec, ze Stradova, z Maškovce, z Kamenného Újezda na Prachensku a Budějovicku, vladyky z Velímovic na Táborsku, z Otvic na Litoměřicku a pány ze Třeště na Moravě. Dvě střely křížem přeložené měli vladykové z Dražovic na Prachensku a ze Služátek na Táborsku, dvě střely kolmo vedle sebe postavené vladykové z Protivce (na Prachensku), dvě střely rovně nad sebou ležící vladykové z Dubkovic (na Litoměřicku), dvě střely o jednom střelišti vladykové ze Sedlce u Starého Tábora, tři střely koncentrické vladykové z Vidovapole u Budějovic českých a čtyři střely výstřední pánové ze Švabenic na Moravě.
Boček, z milosti boží hrabě Bernecký a bratří jeho Kuno a Smil, praotcové panského rodu Kunštatského, z něhož král český Jiří z Kunštatu a z Poděbrad pocházel, měli zprvu tři břevna barvy černé na stříbrném štítu a později táž tři břevna ale jen v horní polovici štítu, dolní byla prázdná.[2] Prvního erbu užíval pan Boček, druhého oba jeho bratří pospolu roku 1255. a poslední erb zůstal všech Kunštátských pánů erbem rodinným, jakož jej spatřujeme roku 1290. u Gerharda de Oberz.[3] Páni z Kunštátu rozrodili se ve tří větve: z Kunštatu a z Poděbrad, Kuny z Kunštatu a Zajímače z Kunštatu, k nimžto připočísti ještě sluší pány Drnovské z Drnovic. Potomci krále Jiřího drželi knížectví Minsterberské
