20
dle Brandla) z Dobronic, z Dunajovic a z Horního Ujezda na Znojemsku se psal. Erb této rodiny nám ve známosť vešel ve státním archivu Vídeňském při listu Gerharda z Kunštatu a z Obřan, k němuž Štěpán Uher ze Sádku pečeť svou přivěsil (r. 1286.), i představuje břevno středem štítu se nesoucí, nad nímž v hoření polovici růže pětilistá se nalézá. Dětřich z Dobronic jmenuje se roku 1283. s pěti syny: Štěpánem, Grotfriedem, Ostojem, Soběslavem a Jimramem, tohoto pak Jimrama z Dobronic nebo některého syna z jeho bratří pečeť známe z roku 1338. podobající se úplně pečeti Štěpánově ze Sádku. Štěpán z U. koupil platy na Horním Újezdě r. 1349., a držel též polovici Kunovic u Hradiště uherského r. 1366. Po husitských válkách rodiny tohoto erbu se již nepřipomínají.
Pečeť Svojše de Staetlino z r. 1290., na které přilbice je ozdobena dvěma péry pavímí ve kruh dovnitř stočenými,[1] zachovala nám ozdobu přilbice na erbu pánův z Vilhartic, kteří na štítě svém routovou korunu měli červenou šikmo od pravé k levé položenou. Diplomaticky známý první předek tohoto rodu jest Bohuslav se syny Svojšem a Dluhomilem, kteří r. 1251. na Boru malém u Horažďovic sídlili a potom si vystavěli hrad a městečko Vzduny (u Sušice, kde nyní osamělý kostel „na Zdouni“ stojí) odkud jiř r. 1257. Dluhomil „Nabezodenus“ (Nabzdounský, Navzdounský) od Bavorů nazván byl. Svojše de Staetlino, roku 1291. „ze Vzdun“ jmenovaný, měl bratra Bohuslava z Budětic a nazýval se „de Staetlino“ po nějakém podhradí u kostela a hradu Vzdounského vystavěném. Bohuslav z Budětic založil na říčce Pstružné, na které též Vzduny leží, hrad Velhartický, k němuž vesnice Radětice, Přestanice, Staníkov, Druhaveč a Konín od kláštera Doksanského připojil, dada jemu za ně Dolany u Doksan r. 1290. Koncem XIV. století vymřeli pánové Velhartičtí, zdědivše po Vzdunské větvi Vzduny a Tedražice; avšak jedna haluz udržela se na Zavlekomě a Letovech u nynějších Nalžov až do XVI. století. Od Zavlekomských pošli páni Heršteinští z Heršteina a z Velhartic, kteří se po hradě Heršteině u Nové Kdyně nazývali a na začátku XVII. století z Čech vystěhovali do Bavor, kde ještě r. 1658. Jiří Tomáš Heršteinský svobodný pán z Heršteina a z Velhartic panství Zellské a Lobensteinské držel.
Blíže města Klatov vládne údolí Úhlavky zámek Klenová, pod nímž městečko Janovice se rozkládá, rodná to dvě sídla hrabat Klenovských z Klenové a rytířů Janovských z Janovic, kteří šachovnici modrou a bílou na štítě červeném za erb měli aspoň již r. 1291., kdy na pečeti Jana z Janovic tento erb poprvé jsme spatřili.[2] Po smrti Janově prodal král český Jan r. 1327. hrad Janovský se clem v Nýrsku Petrovi z Rožmberka, ale již roku 1358. opět Janovští z Janovic seděli na Janovicích a spolu na Hradešicích u Nalžov, oba statky jako léna držíce. Klenovští
