16
appellacími, 1 nejvyšší češník, 2 presidentové komorní a 2 podkomoří králové; na Moravě 3 zemští hejtmané, 4 komorníci Olomoučtí, 2 komorníci brněnští, 2 sudí olomoučtí a 2 nejvyšší sudí.
V erbovní síni panských rodin českých na předním místě zavěsen jest štít s erbem, který zavinutou střelou dle Dalemila, odřivousem dle Paprockého a novějších heraldiků se nazývá a rozrodu Benešoviců přísluší. Již za nejstarších pamětí našich dějin rozšířeni byli členové tohoto rozrodu po Čechách, Moravě a Slezsku, ač první jejich erb teprve z r. 1284. na pečeti pana Ondřeje z Kavčíhory (pustého nyní místa mezi Benešovem a Bystřicí) známe[1]. Přední rodiny české tohoto erbu sídlily na Benešově městě nedaleko Sázavy, na pustém nyní hradu Dubé na Sázavě, na hradu Leštně a na Lopřeticích u Bystřice, na Bechyni a Kamenici nad lípou, na tvrzi Štítném, na Litošicích u Čáslavi, na Mezilesicích u Chrudimi a na Kopidlně. Každý Čech zná jméno biskupa pražského Tobiáše z Bechyně, právníka Ondřeje z Dubé, nesmrtelného filosofa Tómy ze Štítného a neštastného Jana Roháče z Dubé, kteří všichni z českých větví tohoto rozrodu pošli. Na Moravě proslavili se nejvíce pánové z Kravař vysokými úřady a velkým majetkem, který se kolem Nového Jičína na Moravě, a blíže Cvilína, Koutů, Bohuslavic, Štitína a dvojího Benešova ve Slezsku rozkládal. Kromě Kravařských byli toho hesla na Moravě páni Tvorkovští ze Tvorkova, (kteří ze Slezska pocházeli), pánové ze Straleka, z Kvasic, z Budišovic, Doubravkové a Osovští z Doubravic a konečně Sedlničtí z Choltic, kteří z Čech vyšedše na Moravě a Slezsku se rozrodili a podnes dílem ve stavu hrabat dílem jako svobodní pánové žijí, jediná to ratolesť mocného jindy stromu po všech vlastech českých rozvětveného. V hodnostech zemských v Čechách zastoupení jsou Benešovici 1 nejvyšším purkrabím, 2 nejvyššími hofmistry, 1 nejvyšším maršálkem, 1 nejvyšším sudím, 1 podkomořím, 1 purkrabím hradu Pražského; na Moravě 5 zemskými hejtmany, 7 komorníky olomouckými, 1 komorníkem brněnským, 2 nejvyššími komorníky, 2 sudími olomouckými a 2 nejvyššími sudími.
Vilém z Miličína (u Tábora) má erb na pokos od pravé k levé rozdělený, jehož polovice levá červená jest a pravá bílá routami damascenovaná (r. 1284.).[2] Zvláštní jest okrasa erbu toho na pravé straně; na ratolístce sedí ptáček v pravo obrácený, jenž hlavičku v levo k erbu otočenou má. Syn Vilémův pan Heřman byl r. 1318. nejvyšším truksasem a zemřel hrdinskou smrtí po boku krále Jana v bitvě u Kreščáku. Miličín zdědili sice pánové z Rosenberka, ale rod pánů z Miličína udržel se až do konce XVI. století; v Čechách drželi Újezdec u Oselce na Pracheňsku a na Moravě Šumvald.
